Na smyšlené lavičce

» autorka: PaniYana23
Na lavičce mezi domy,
promluvily na mě stromy.
Tázaly se, proč tu sedím,
na co už tu dva dny hledím.
Odpověď má byla jasná,
připadala jsem si šťastná.

Tu se v hlavě honí věty,
před lavičkou rostou květy.
Mají jedno společné,
nejsou totiž skutečné.

V mysli své jsem hledala,
co květům bych šeptala.
A jak moc jsem tápala,
únava mnou mávala.

Začly mizet kolem domy,
zmizely i všechny stromy.
Lavička se propadla
a já do tmy upadla.

Nerostly tu žádné květy,
sypaly se z hlavy věty.
Písmena se vysmívala
mozek savem vymývala.

Mluvil ke mně jeden hlas,
ten co má v hlavě každý z nás.
"Dostaneš jízdenku na cestu tam,
zpátky si musíš poradit sám."
Tipů: 9
» 26.03.19
» komentářů: 4
» čteno: 171(10)
» posláno: 0


» 26.03.2019 - 13:51
STromy šeptají pravdy nesmělé
po čase v své roční době
si podobu svou krášlí
stojí na stejném místě
co při zrození si našly
přesto se tváří vesele
jejich ladnost mě zahřeje
stromy jsou moji přátelé...
» 26.03.2019 - 17:10
byron
"mozek savem vymývala"...to je zajímavý obrat:-))
A celý je to fajně čtení.
ST
» 31.03.2019 - 15:19
ST.
» 01.04.2019 - 19:23
ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Smáli se mi, smáli | Následující: Sobci

© 2011 - 2020 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.