Korábem

Proč koráb klína
v deltě říční
po plavcích říční,
čí je to vina?

Proč ty sny mívá,
básněmi řeční,
v mořích věční
a čeká co zbývá?

Proč v kajutě snívá
za rum je vděčný
na hvězdy věčný
tak rád se dívá?

Proč v láhvi vína,
lásky z mládí,
i mrtvé kamarády
kdos mu skrývá?

Proč tíží jak kotva
života loxodroma,
co je to „doma“?
Vrátí se sotva.

Proč sůl má v očích,
když kormidlo svírá,
plout jeho je víra,
a slýchá moře smích?

Proč vyhlíží z brámu,
kde z chrlení pára,
leviatanů stáda,
znamení dá mu?

Proč dálkou tak voní,
pro zvané snové
ostrovy lákavé,
plné šepotání?

Proč už zvon zvoní
údery osmi vítá,
dříve než svítá,
na vachtu poslední?

Volně inspirováno básní
Vylisovaná šťáva z černé růže od Kajuty.