PerFEKTní

Byl to on. Světle hnědé vlasy, modré oči, kluk podle mých představ.

Vše začalo tím, že jsme se potkávali po večerech, když chodíval na brigádu. Nešlo z něj spustit oči a rozhodla jsem se, že mu zkusím napsat, vyšlo to, odepsal.

Psávali jsme si spolu celé dny i večery. Líbilo se mi jaký byl. Byl vtipný, milý, nespoutaný, pracovitý, věrný a nesobecký. Sice jsme si jen psali, ale bylo to úžasné, skvěle jsme si rozuměli, smáli se a měli jsme stejný smysl pro humor.

Vyšli jsme si spolu na první rande v noci a provedl mě po místech, kam dřív chodíval a prolezli jsme každé dětské hřiště, kde jsme jako děti lezli po prolézačkách a houpali se na houpačkách. Mělo to svoje kouzlo, ten večer jsem se do něj zamilovala a jak mi i on sám později řekl, cítil to stejně.

Potom jsme se od sebe už skoro nehnuli. Všechno jsme dělali společně. Chodili jsme na procházky, jezdili na výlety. Jeden z nejhezčích prvních zážitků byl výlet na bruslích u přehrady.

Po několika týdnech nastoupil do školy do jiného města a nám zůstaly pouze víkendy, které jsme se snažili užívat naplno. Občas to bylo těžké, ale vždycky to stálo za to. Obklopoval mě láskou jako nikdo jiný a já mu ji vracela.

Občas se vynořila moje minulost, kterou nikdy moc dobře nepřijal a já se snažila, aby minulost zůstala jen minulostí.
Vzdala jsem se práce, přátel a měla jen jeho, jeho přátele a jeho rodinu.

Bez něj jsem nežila, točil se kolem něj celý můj život, teď vím, že to nebylo úplně v pořádku, ale nikoho jiného jsem nepotřebovala. Líbilo se mi, jaká jsem sním byla.

Jenže všeho moc škodí a víkendy mi začaly být málo. Věnovala jsem nu veškerý svůj čas. Začalo mi vadit, když si chtěl vyjít někam beze mě. Já taky mohla, jenže bez něj mě to nikde nebavilo. Začali jsme se dusit, oba dva a já naši lásku pomalu, ale jistě zabíjela. Milovala jsem ho tak moc, že jsem to ani neviděla. Neviděla jsem to, že ho ztrácím.

Vždycky jsem cítila, že pokud ho ztratím, bude to moje vina, nikdy ne jeho, protože on byl perfektní.

Nebyli jsme spolu dlouho, ale zažili jsme úžasné chvíle. Tolik výletů, zážitků, že se to nedá ani spočítat. Sním jsem pochopila, co znamená žít.

Po čím dál větších a častějších hádkách jsem ho ztratila. I když, já ho ztratila už mnohem dřív, než jsme si přiznali.

Vím, že mu na mě stále záleží, ale ani on, ani já jsme už takhle dál nemohli. On má svou cestu a já tu pro něj vždy budu, abych ho podpořila.

Nepřestala jsem ho milovat, jen jsem se s tím naučila žít. Vím, že je mu beze mě líp a je opět nespoutaný a šťastný. Už je to skoro rok, ale přeji mu, aby byl šťastný.


I já jednou budu šťastná.