Nůž v srdci

Zase v okně sedím,
a hlavu nad životem věším.
Zabalená do deky,
bolesti mám navěky.
V břiše zas mám křeče,
a hlava se mi peče.
Už nevím, jak jít dál,
jako by mi na štěstí někdo stál.
Jen pár lidí mi zbylo,
a já přemýšlím co bylo.
Nad tím, co už vrátit nejde,
čekám, až ta bolest přejde.
Snad přijde to dnes či zítra,
a bude klid vycházející z mého nitra.
Hlavu zdvihnu k oknu,
zrakem lehce pohnu.
Oči své upírám na nebe,
a čekám zde jen na tebe.
Ty však v rukou dřímáš nůž,
do mého srdce ho bodáš, jako tvrdý muž.
A já propadám se v smrt,
i když z života jsem prožila jen čtvrt.
Chápu, že sem nepatřím,
a tak se s vámi loučím.
Na shledanou...