O jedno míň či víc...

Tak málo stačí jen, někdy stačí hláska,
a z jedné hlásky jediné vykvete ti láska.
Někdy stačí písmeno, přidat – vyjmout ven
a z toho co je zapíchnuté zbyde jen sten.

Jen jedno – a z války letí dlouhokřídlý pták,
a z nahé lepé dívky náhle vojenský je pakt.
Z bratra stal se ďábel a z včelína zlatý důl,
ze zvěstovatele je osel a chtění, to je vůl.

Kamarád je rázem druhý, z vlaku je barva,
z obyčejné rvačky část motoru se stává.
Kluci draka pouštějí, náhle je z něj říční tvor,
plaz se v hadr plazí, a z lásky je jen mor.

Z úřadu se stane lajna a červíci z krup,
ze slezské holky hrobka a z rámusu luk.
Na ubrusu tupé nože ostříš, protáčí se škola
než poučování, daleko víc tě zrada zdolá.

Vrána promění se v jitra, jitra ve vrata zase,
u vrat zazní rána, to slunce východ vítá se,
z návratu chceš zvracet, z pořádku je hlad
s balvanem je ámen, ze soupravy sad.










(hláska-láska, osten-sten, válka-alka, akt-pakt, Ábel-ďábel, úl-důl,
posel-osel, vůle-vůl, druh-druhý, vlak-lak, rvačka-vačka, drak-rak,
had-hadr, amor-mor, úřad-řad, kroupy-roupy, robka-hrobka, hluk-luk, ubrus-brus, kola-škola, rada-zrada, vrána-rána, rána-brána, svítání-vítání, vracet-zvracet, lad-hlad, kámen-ámen, sada-sad)