Smyslně

Tvou vůni a dech cítím a vnímám,
cítím tvůj vzdech, i vůni úsměvu,
v nose šimrá i parfém tvého smíchu,
v polštáři otisk tvé duše dobře znám,
vůnícitně.

Tak rád naslouchám slovům tvým,
s duší neposlušnou tiše poslouchám,
o starostech a radostech co den dal,
někdy i slovíčka co bolí uslyším, vím,
ušislyšně.

Tak sladkou umíš být, však i kyselou,
jindy hořce chutnáš, přesto tě baštím,
jazykochutím lalůček tvůj, a nejen ten,
chuťovkou když mi jsi, cloumají mnou
chuťovášně.

Dotykem ti dávám, dotykem i beru
dlaní pálím, prsty touhu nahmatám,
dlaní chladím. Skráním, ňadrům, šíji,
pažím i stehnům pohlazení vkládám
dlaňohmatně.

Někdy tak neviditelný sám se zdám
a přitom plamínky v očích máš a jas.
Ten však jen oslní, a pak opět jinam zříš,
pro to, co vidíš tam, tě už nezajímám,
očividně.