To by stačilo

Na zemi klečím a vzhlížím k nebi.

V dlaních svírám ten poslední skvost.

Perlu bílou, jak oblaka nade mnou.

A lidi kolem už nemají nic.



V takových chvílích vždy si říkám

že jedině zázrak nás může zachránit.

Nahoru ke hvězdám se též dívám.

A pořád se ptám, jak daleko to může až zajít.

Vím však co lidi dokážou tak odpověď znám.

Nemám rád ty, co jen tak čumí, protože ty škodí

snad ještě víc a ubližují nám.

Naopak uvítám toho, kdo pomoci umí, ten však

vždy přichází až jako poslední host.

Vážení, ale vážně dost!

Vždyť po všem dobrém jak po odpadcích šlapem

a o to nepodstatné bijeme se jak smečka šelem

o poslední kost.



Na zemi klečím a vzhlížím k nebi.

V dlaních svírám ten poslední skvost.

Perlu bílou, jak oblaka nade mnou.

A lidi kolem už nemají nic.