Barokní perla

Ach, stojíce ohromen,
panenky rozšířené, hledí jen na ni,
je ze snů svých přeludem,
opět je zde, ten krásný sen, opět sní,
a z duše vyjde jen sten,
když spatří ji, ach, být tak jen s ní.

Tak často ve snění i snech
vídal ji, je jako obrázek, obrázek barokní,
barokní postava, mléko a krev,
tak božská, tak lidská, plane láskou k ní,
dýchal by pro ni, a teď ztrácí dech
když vidí ji, tu perlu barokní.

Je s ní, co může si přát víc?
Na kolena klesá, před ní, kde stála.
Paní, vy jste perla! ji říkajíc,
nenacházeje slůvek vhodných zcela.
Ne, já ne! Úlek a nachová líc.
Já neperla, to židla zaverzala!