Jen o málo chtít víc

Není to postesknutí, morytát ani dovolání,
je to jen sen mít jen o málo víc než nic,
není to ani stížnost, litanie, výtka či reptání.

Není to víc než smutek malého kluka
co ve váčku má dvě kuličky a tři chtěl mít,
ač ještě neví oč ve hře jde, jak se cvrnká.

Není to víc než touha na slunci místo mít,
se mít, a nestínit si svým vlastním stínem,
a na poušti bez vláhy zrno nemuset sít.

Není to víc než přání v otevřené knize
slova si číst a něco z nich si s sebou vzít,
a nechat své sny toulat se po noční obloze.

Leč na sebe píši z hříchu stížnost a udání,
na slepotu a zaslepení, neschopnost vidět
sny druhých, jim naslouchat, cos mi brání.

Je trestuhodné a hříšné nemít tento dar.
Chci jej mít, vidět, slyšet, to rád bych chtěl,
jen, obávám se, že takových je jen pár.