ulitou otevřenosti...

trochu zapršelo
ale jen tak naoko
mraky se převalovaly po nebi
jako by chytaly lelky
ledovce se sunuly po souši
s lamentováním zda je to opravdu nutné
a já čelem k evoluci
ve stínu geologického deštníku času
čekal na impulz

ten vzápětí přišel
tedy vlastně přišla
a hned se mi zalíbila
možná díky úsměvu
nebo tím jak se na mě dívala
zvláštně dráždivá i uklidňující

její pronikavá duchaplnost
se vyzývavě snoubila
s viskózním erotičnem
tudíž že si vybrala mě
dávalo stejný smysl
jako anomálie v normálnosti

povězte mi příteli
jak se vymanit ze všednosti?

víte milá Singis
jednotvárnost mi připomíná přímočarost
a zúžení možností
kdy člověk hledá
jedinou správnou odpověď na otázku
místo aby ji přeformuloval
do spontánní rozmanitosti
a nečekaných řešení

když se podíváte na něco rovného
asi vás to moc nenadchne
když se ale zadíváte
na něco prohnuté nebo zakřivené
i když to nemusí být
hned postřehnutelné
ucítíte jak životní síla vzlíná
a krev se valí vzrušením
jako vlna
do pradávných míst
k pramenům v horách
v euforickém šílenství
animální přitažlivosti

položila mi něžně ruku na paži
a pohladila po lokti

tohle obvykle lidé nedělají
spíš provádí spoustu jiných věcí
od odtažitosti
přes vyplazený jazyk
až po zamumlání cosi o počasí
ale rozhodně nekonejší

tohle nikoho nenapadlo
přitom to bylo podivuhodně příjemné
její smyslné vydechnutí připomínalo roztírané máslo
na nadýchané lívanečky
a všechno to prolnutí
mého zmatku jejím utišením
bylo mnohem blaženější
než byste čekali