lytoceras fimbriatum…

strakaté mraky
přiklopily úsvit víkem
ze skály stékala břidlice
já tančil hvozdem
jako rozjařený větrník
za neviditelnou lesní nymfou
dokola v kruhu a domníval se
zatímco ona tajemná
spočívá uprostřed a ví

pak zčistajasna přiletěl
žádný pečený holoubek ale loket
a praštil mě do hlavy
v nose mi brnělo bolestí
a chtělo se mi kýchnout

promiňte
myslela jsem
že na mě útočí
zdivočelý klokan
žádné trvalé následky?
ozvalo se
z úst dívky co budila dojem
že právě vystoupila z reklamy na šampon
krémové tričko zdůrazňující křivky
lékořicová minisukně
karamelové vlasy
kvůli kterým zaprodáte duši
abyste do nich mohli zabořit obličej
kabelku se slunečnicemi
ze světa kam nemá přístup nic ošklivého
a v jistém úhlu byla vidět
i její andělská prdelka

s tím římským profilem
barbarskýma očima
a schovanou mužností
v lederhosen na kšíry
a padacím mostem
jste dobrým nárazníkem
řekla s úsměvem na tváři
co na fotkách nikdy neuvidíte

když se přibližovala
zíral jsem na ni
jako tuleň na lovce tuleňů
co se blíží s palicí
a pak vyletěl
asi kilometr do výšky

mohla bych vám nabídnout
postel s nebesy
z doby krále Jakuba
aby ta vaše výška
do ní dobře zapadla

ta představa byla lákavá
a téměř uklidňujícím způsobem
mě začala pohlcovat nadýchaná duchna
jako kanoistu
který pádluje přímo
do Niagarských vodopádů
místo aby se pokoušel
tomu proudu vzepřít

pravidlo jedna zní
vykašli se na následky
a pravidlo dvě říká
pokračuj v tom
dokud to nezačne být neproveditelné

létající omáčník se dal do pohybu
symfonický orchestr dokončil ladění
vzpomínky se zdrcly a promíchaly
tygři se roztekli na máslo
a hvězdnatá tma vyšplíchla
z petriho misky

spočívat v zamyšlení
a naslouchat nádheře
pohnutek a příběhů věcí
je tak krásné
že jim nelze nenaslouchat
vlastně nedokážu sdělit
co jsem to slyšel
dokonce ani sobě
tak okouzlující to bylo
a pak jsem se rozesmál
jako Einsof
z nekonečného prostoru
vzdálený starostem i prosbám
prokluzující lanovím
jeden do druhého