Moderní technologie v čase

Právě nám začal nový rok, a tudíž nastalo období, kdy se každý ohlíží za uplynulými 365 dny a analyzuje všechny prožité události. Ze všech koutů na nás vykukují články s titulky hlásajícími nejnovější vyhodnocení „TOP filmů“ minulého roku, „TOP vydaných i nevydaných knížek“ a hle, támhle se dokonce hodnotí „TOP počasí“ roku 2018. Je toho všude tolik, že to poslední, co bych teď chtěla, je vnucovat vám další podobný seznam „TOPů“.
A ani to nemám v plánu. Alespoň ne tak docela. Spíš se na to zkusme dneska podívat z trochu jiného hlediska. Už delší dobu se pozastavuji nad tím, jak nám ta dnešní rychlá doba denně zrychluje o další kilometr v hodině, až si člověk připadá jako cestující v tom vlaku s nápisem „Nezastavujeme, máme zpoždění!“. Nezapírám, také jsem jeden z těch lidí, kteří rádi hledí vpřed k lepším zítřkům a nad temnými zítřky se zas až tak moc nepozastavuje. Ale jednou za čas, a nebývá to zpravidla zrovna v období nového roku, se ohlédnu zpátky a většinou se nestačím divit, co všechno v těch dávno minulých končinách vidím. On si člověk řekne, že rok, dva či pět není zas až tak závratně dlouhá doba, ale když se na to zadíváte trochu z povzdálí, zjistíte, že i rok se může občas jevit jako celé věky. Obzvláště, když se toho každý rok tolik děje a mění. Neustále se vyvíjejí nové technologie, pořád se snažíme být v něčem lepší a nikdy nejsme s ničím úplně spokojeni.
V tuto chvíli by se skoro hodilo vzít si na pomoc dalekohled a zkusit se podívat do dálky deseti, dvaceti či až pětadvaceti let nazpátek. Z takového pohledu se mi nedávno mírně zamotala hlava, načež jsem upadla do hysterického záchvatu smíchu, jak se mi to všechno zdálo být neuvěřitelné. Najednou člověku připadá, že věci, které kdysi znal, a byly pro něj denní samozřejmostí, se během několika let změnily v úplnou fata morgánu vzpomínek hraničící se snovou fantazií.
Já vás teď zkusím na jeden takový výlet do minulosti vzít a uvidíte sami, jak se věci mají. Pohodlně se usaďte a pojďte se teď se mnou přenést do jednoho taky právě začínajícího nového roku. Konkrétně do ledna roku 1999…

Uběhl asi týden od začátku nového roku a vy právě míříte otevřít domovní dveře, ve kterých stojí váš dobrý kamarád s krabicí v ruce.
„Vše nejlepší do nového roku!“ pozdraví vás s vřelým úsměvem na tváři.
„Tobě taky,“ oplatíte mu úsměv a pozvete jej dál k již nachystanému šálku kávy. „Je ti doufám známo, že dárky se dávají na Vánoce a ne k novému roku, že ano?“ podotknete žertovně směrem k objemnému balíčku, ale vnitřně hoříte nedočkavostí dovědět se, co se v něm skrývá.
„Já vím, já vím,“ odbude vás mávnutím ruky, zatímco se sápe po kouřícím šálku kávy. „Ale zrovna jsem si to šel vyzvednout u jednoho známého a hned mi bylo jasné, že to musíme vyzkoušet. Jsem si jistý, že se ti to bude líbit,“ šibalsky na vás mrkne a bez dalšího slova zamíří do obývacího pokoje s krabicí pod paží a kávou v ruce. Uchopíte tedy i svůj hrnek a následujete ho.
Posadíte se na opěrku křesla a během usrkávání kávy koukáte kamarádovi přes rameno, jak se roztřesenými prsty nedočkavě dobývá do krabice. Když se mu konečně povede odhalit její obsah, údivem se málem utopíte na právě upitém doušku.
„No ne! Není to náhodou PlayStation?“ vyjeknete, jakmile se přestanete dávit. „To ti jako dal ten tvůj známý?“
„Hmm,“ sykne netrpělivě a dál se plně soustředí na správné zapojení všech potřebných kabelů.
Uchváceně pozorujete tu šedivou věc ležící na zemi před vaší televizí. Několikrát jste už o tomhle technickém zázraku slyšeli z různých zdrojů, ale zatím vás nikdy nenapadlo, že by se to někdy mohlo objevit ve vašem obýváku a už vůbec, že by to někdy mohlo být připojeno k vaší televizi.
„Víš vůbec, jak se to zapojuje?“ pošťouchnete lehce svého kamaráda, který vás jen zpraží vražedným pohledem a dále se zadumaně věnuje své práci.
„Dostal jsem k tomu i nějaké hry, ale jen jeden ovladač, takže se za ty svoje řeči budeš dneska na mě jen dívat,“ oznámí vám hned, jakmile je všechno zapojeno.
Vám je to v tu chvíli ale jedno. Fascinovaně koukáte na televizní obrazovku a během okamžiku se oba necháváte strhnout hrou a celý okolní svět přestává existovat.

Kdo měl štěstí toto období zažít, ten si určitě moc dobře pamatuje, jak velký byl PlayStation hit už od prvního okamžiku, kdy se v roce 1995 objevil na trhu. Ale tohle nebyla ta jediná vymoženost, která v této době zažila svůj zrod. V těchto letech nám byl také představen operační systém Windows 95, který jako první obsahoval pro nás tak samozřejmé prvky, jako je ikona „Start“ nebo „TaskBar“ (lišta operací). Tenkrát se ještě data z počítače na počítač přetahovala po disketách a mobily měly stále malé anténky, dokud se v roce 1996 neobjevil první mobil s integrovanou anténou. Nejoblíbenější, a vlastně skoro jedinou, mobilní hrou byl „Had“ od Nokie a prvního barevného displeje se lidstvo dočkalo v roce 1998, i když to v té době znamenalo pouhé zobrazení čtyř základních barev – červené, zelené, modré a bílé. To je skoro až nepředstavitelné v dnešní době Full HD displejů.
Pokud se o vás v tuto chvílí už pokouší mírná závrať, tak se koukejte něčeho chytit, neboť naše jízda pokračuje plynule dál a další zastávkou se stává leden 2004…

Stojíte před vchodem do místní knihovny a jste promrzlí až na kost, protože váš kamarád má tradičně už deset minut zpoždění. V hlavě si chystáte dlouhou přednášku o jeho pozdních příchodech, kterou mu máte v plánu vmést do tváře hned, jakmile se objeví. Když ho však spatříte přicházet s veselým úsměvem v obličeji a dvěma kouřícími šálky v rukou, veškerý vztek vás opustí.
„Úplatek, poděkování a omluva v jednom,“ pozdraví vás vesele a podává vám kelímek s horkou čokoládou, který vděčně přijmete a okamžitě si o něj začnete ohřívat prokřehlé prsty.
„Omluva přijata,“ oplatíte mu úsměv po prvním teplém doušku, ale pak se na něj skepticky zamračíte. „Ten zbytek vyhodnotím, až mi prozradíš, proč jsi mě sem dneska vytáhnul.“
„Jasně, hned jak zalezeme do tepla,“ popadne vás pod paží a energicky vás vede do knihovny. „Řeknu ti, od chvíle, kdy se knihovny rozhodly jít s dobou a poskytují nám, chudým lidem, možnost najít zde lehce dostupný internet, se staly jedním z mých nejoblíbenějších míst ve městě,“ vysvětluje vám, zatímco přisouvá druhou židli k jednomu ze stolů s počítačem.
Vy se nad touto poznámkou pouze pousmějete a dopřejete si další doušek čokolády. Rozhlížíte se při tom kolem sebe po všech těch studentech pilně pracujících na svých referátech a dalších školních projektech. V místnosti panuje hrobové ticho rušené pouze rytmickým ťukáním klávesnic.
„MySpace?“ vyjeknete udiveně při pohledu na stránku, která se vašemu kamarádovi právě načítá na obrazovce. Za vašimi zády se ozve pohoršené „Psst!“ od místní správkyně, čímž vás donutí ztišit hlas a šeptem pokračujete: „To jsi mě sem dotáhnul, jen aby sis mohl založit účet na MySpace?“
„S tvou pomocí, samozřejmě,“ odvětí vám s úsměvem a uchváceně kouká na monitor před sebou. „Říkal jsem si, že bys mi mohla dát nějaké tipy, jak na to, abych to měl co nejlepší, když už sama účet máš. A taky jsem potřeboval záminku vytáhnout tě konečně z baráku, protože od chvíle, co jsi na Vánoce dostala tu hru, tě od ní nebylo možné odtrhnout.“
„Aspoň víš, že měl tvůj dárek úspěch,“ hájíte se mírně v rozpacích. „Asi jsi mi zadělal na nejnovější závislost.“
„Tak to by sis měla napsat do toho svého MySpace účtu: „Jsem závislá na hraní The Sims!“.“

Originální verzi The Sims si určitě ještě pamatujete a i to, jak velkou díru do světa tato hra udělala. Nebo jaké další sociální sítě jsme měli k dispozici, ještě než se zrodil Facebook. Mě osobně někdy připadá, jako by se tohle všechno odehrálo v nějakém minulém či paralelním životě. A přitom to není od dnešních dnů zas tak dávno. Hlavně to ale byla doba, která opět stavěla základy pro všechny ty moderní vychytávky, bez kterých dnes už skoro nedokážeme fungovat.
Tak například nám byl představen PlayStation2, který kromě hraní her uměl přehrávat i DVD, čímž se stal pro běžné uživatele velkým lákadlem a do dneška je to nejúspěšnější hrací konzole všech dob. Dále nesmíme zapomenout na vymoženosti jako je Bluetooth, první mobily s integrovaným foťákem či zrod USB Flash disku, který velice rychle a snadno odstranil všechny diskety a CD, coby přenosná média, z našich životů.
Tak nějak vypadal počátek nového milénia, ale my máme před sebou stále ještě více jak deset let vývoje k prozkoumání. Tudíž se pojďme bez dalších průtahů a nostalgických vzpomínek přesunout dál, do roku 2009…

Je asi hodina před půlnocí, venku mrzne, ale vám to může být v teple a pohodlí vašeho bytu docela jedno. Zrovna si projíždíte nejnovější nasbírané „itemy“, získané za posledních pár hodin hraní „World of Warcraft online“, když vám na herním chatu naskočí nová zpráva:
„Nazdar, jak ti to dneska jde?“ Přečtete si zprávu od „Dominátora91“, za kterým se skrývá váš dobrý kamarád.
„Docela to ujde. Za chvíli se konečně dostanu na další úroveň.“ Naťukáte v rychlosti svou odpověď.
„To je super.“ Odepíše vám téměř okamžitě a dále pokračuje: „Dorazíš k nám zítra na tu párty? Bratránek dotáhne Wii, to si nesmíš nechat ujít!“
„Jasně, budu tam.“ Souhlasíte okamžitě. Nemůžete se dočkat, až jej konečně uvidíte, ale taky si samozřejmě nemůžete nechat ujít příležitost zahrát si „Wiičko“. Na Facebooku jste nedávno viděli spoustu fotek svých kamarádu, jak se u této herní konzole baví. Je čas si to tedy vyzkoušet na vlastní kůži.

Jak je vidět, zde se už pomalu dostáváme do období internetové virtuálnosti. Facebook zažil svůj zrod v roce 2004 a od prvního okamžiku se raketovou rychlostí stal hlavní sociální sítí spojující lidi po celém světě. Tímto oficiálně začala doba, kdy můžete být na blízku všem svým bližním a přátelům, i když vás od sebe dělí půl zeměkoule. Ovšem pokud si nedáme dostatečný pozor, hrozí, že se necháme tou virtuální realitou příliš unést, což by nás mohlo naopak oddálit od těch, které máme na blízku.
Tímto se zde ale zbývat nebudeme. Spíš bychom neměli opomenout zmínit ještě pár dalších důležitých milníků druhé poloviny nového milénia, jako například první Apple i-Phone, který v roce 2007 odstartoval revoluci ve vývoji smarphonů. O rok později pak přišel Google se svou odpovědí na tento trend a představil nám svůj první Android operační systém. A díky již výše zmíněnému Nintendu Wii, jste si mohli začít užívat hraní tenisu jako opravdoví Wimbledončtí profesionálové v pohodlí vašeho obýváku a před vlastní televizí, díky jejich nejnovější technologii pohybového snímání.
Toto už jsou pro mnohé z nás poměrně známé a ne natolik vzdálené vody, které se nám zdají být stále dosti živé a čerstvé. Přesto mi však dovolte vás vzít na ještě jeden poslední výlet do roku 2014…

Krátce po začátku nového roku jste si dali sraz se svým kamarádem ve vaší oblíbené kavárně. Má už skoro patnáct minut zpoždění, což je u něj vlastně úplně normální. Zatímco čekáte a usrkáváte své latté, rozhlížíte se kolem sebe a pozorujete zdejší dění.
Je to jedna z těch malinkatých kavárniček v centru města, kde se vměstná maximálně sedm malých stolků, z nichž jsou dva momentálně neobsazené. U protějšího stolu sedí zády k vám asi dvacetiletá dívka. Před sebou má rozevřený notebook, na kterém horlivě dává dohromady jakousi prezentaci. Nejspíš něco do školy, pomyslíte si, ale když se zadíváte pozorněji, zjistíte, že se více věnuje odepisování kamarádům na Messengeru a prohlížením nejnovějších zpráv na Twitteru.
V protějším rohu pak spatříte mladou matku s asi čtyřletou holčičkou. Obě před sebou mají velký zmrzlinový pohár, ale ani jedna si jej v podstatě nevšímá. Zatímco ona mladá paní s někým vášnivě telefonuje, její malá holčička s nadšením pozoruje animované postavičky poskakující po obrazovce iPadu.
U stolu vedle vchodových dveří si pak všimnete mladého páru, ale než se na něj stihnete pozorněji zaměřit, dveře kavárny se otevřou a v nich se objeví váš kamarád.
„Ahoj, promiň, že jdu pozdě, ale musel jsem na poslední chvíli něco dodělávat pro šéfa, načež jsem se rychle vytratil, než si vymyslí něco dalšího,“ vysvětluje s omluvným výrazem ve tváři. Ještě si nestihne ani v klidu sednout a objednat, když se mu obrazovka mobilu rozzáří nově příchozím emailem.
„Vypadá to, že tě stejně našel,“ prohodíte žertem k jeho ztrápené grimase, která se mu zrcadlí v obličeji během čtení příchozí zprávy.
„Jo, potřebuje u toho projektu provést ještě nějaké změny, takže hádám, že mám dnes o večerní program postaráno,“ pronese sarkasticky a odloží telefon na stůl. „Nemáš někdy pocit, že to s tou neustálou dostupností a schopností být online, začíná být trochu únavné?“
„Ano,“ odvětíte okamžitě bez přemýšlení. „Ano, mám. Ačkoli mám všechny tyhle vymoženosti ráda a užívám si jejich přednosti, sem tam mám pocit, že mi život spíš komplikují, než zjednodušují.“
„Jo, tak pod to se ti podepíšu,“ přitaká s pobaveným úšklebkem a pozvedne svůj šálek s kapučínem: „Tak teda šťastný nový rok.“

A tímto bych chtěla tento krátký výlet do historie moderních technologií zakončit. Úmyslem tohoto článku nebyla snaha vytvořit kritiku, recenzi či další „TOP“ seznam nejlepší doby či vynálezu. Spíše jsem tím chtěla s mírnou nadsázkou ukázat, jak se spolu s vývojem technologií vyvíjely i naše životy.
Nyní je řada na vás, abyste mi sdělili, které minulé období jste si nejvíce užili a jaký moderní vynález vás v době svého zrodu nejvíce uchvátil. A pokud máte nějakou zajímavou osobní historku k tomuto tématu, o kterou byste se rádi podělili, tak víte, k čemu slouží ta sekce komentářů níže.