Duchovno

V dlaních se nám drolí, mezi prsty víra mizí,
již jen rezignace, tíseň a stud, ztratili jsme vizi
co je duchovno.

Pandemie, teror, migrace, záplavy a sucho,
erupce, cunami, hrozby z jádra dávající echo
nám i našemu duchovnu.

Místo pohlazení duše jen žraní, chlast a žraní,
a co neprojde chřtánem v odpad se změní
jako naše duchovno.

Vraždy, konflikty, krize, anexe, války a revoluce
co děti své požírají, rdousí, věší, utínají ruce
i svému duchovnu.

Z politiků jen kreatury obludného panoptika
a demokracii, svobodě a právu již čas tiká
i našemu duchovnu.

Po mamonu, sexu, co je i co není, hlad a třas.
Stres a spěch, pro druhé i na sebe žádný čas,
ani pro duchovno.

Zbyla pýcha, lhostejnost, závist, zlo a neúcta,
a mizí (navždy?) z našich duší, snů a života
naše duchovno.

Mizí postupně, po písmenech, po znaku znak,
první tři znaky již vytratily se, a nám zbylo tak
jen...