Lodička

Lodička, co s proudem sem připlula
u břehu přistála jako šífy už tolikrát,
co za soumraku na noc vyvážou se,
však ne jako dřív – jinak je tentokrát.

Jako gondola ladná k molu mezi zádí
parníku bílého a černočernou šůtou,
připlula z Kdesi, s podpatkem vysokým,
lodička růžová, dámská, s mašlí rudou.

Kde přístav je její, kterépak asi patřila?
Nutí mně – jak Klobouk v křoví – se ptát.
A také ta, již bílá, kost holení co trčí z ní,
v mysli hryže, bodá, a nenechá spát.