Neodmítej mě

***
» autorka: Tamara J
Neodmítej mě
když tvou slzou chci být
vkročit do očí pomněnek
plných životních výstřižků

Jsi tvrdý kámen u stoleté cesty
ztrápen a kolena s tíhou neodpuštění
brodí se loužemi ve dne i v noci

Neodmítej mě

Když najít chci ten ztracený klíč
od rezavé branky s kvítky z hliníku
tam kde růže kvetly až do zámrazu

Ze zvonice u křížové cesty
rozlehlo se klekání
a šepot mých proseb o milost
rozbíjí se o prázdný kříž z vápence

Neodmítej mě
Když oživit chci tvoje srdce
Vytáhnout ze tmy tvůj stín na list papíru
a obkreslit pastelem

Otevři mi svoji knihu v kůži vázanou
I moje dlaně se svírají bolestí
a v šatníku mám spoustu převleků
kde vůně parfémů už vyprchaly

Neodmítej mě …
Tipů: 17
» 15.11.18
» komentářů: 7
» čteno: 603(12)
» posláno: 0


» 15.11.2018 - 17:07
ST
» 15.11.2018 - 20:59
byron
1
Odmítání...a mám tím na mysli všeobecně (ne pouze k jistému bodu nasměřovaný) zažitý negativ lidského bytí, dovede člověka na rozcestí, kde by si měl vybrat směr.
Krásná báseň...k zamyšlení.
ST
» 16.11.2018 - 19:41
ST.
» 17.11.2018 - 12:11
Milena
ST
» 18.11.2018 - 19:20
ST
» 19.11.2018 - 12:38
ST*
» 21.11.2018 - 11:05
buď...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vybledlé slunce | Následující: Boty v koutě

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku