Malinké řvoucí náměstí
dle skutečných úsměvných pidiudálostí a postřehů z dovolené v letošním květnu :-)
» autorka: Lilith |
Sedíme na lavičce uprostřed malinkého náměstí malinkého městečka a nestačíme se divit jeho rušnému životu. Člověk by tu čekal ticho a klídek, jenže ono je to úplně jinak (v zimě tu asi klid je).
Středem náměstí vede silnice obklopená stromy, kudy projede snad jen pár desítek aut denně a také sem tam autobusy, které staví u dřevěné oboustranné zastávky hrdě označené jako nástupiště č. 1 a č. 2.
Po jedné straně kašna (kde paní v mé též pravdivé báseňce ždímala psa) a pizzerie, po druhé straně pár obchůdků, restaurace a po obvodu náměstí vrata a dveře nízkých obytných domů, na konci náměstí úřad a žlutý slavný zámeček Emy Destinové.
V krásném slunečném počasí kolem náměstí vytrvale chodí mladý slepec s bílou holí pořád dokola a tak jsme jeho trase začali říkat Slepcovo cestička.
U zastávky busu stojí paní s taškou na kolečkách a někomu telefonuje. Křičí na celé náměstí:
„Koupila jsem ti uzenej sejra!... Cóó? No, že jsem ti koupila sejraaa a pak ti ho nastrouhám…. Jakej? No uzeneej!... No říkám, že ti ho nastrouhám!... Cóó?... No ten sejra!“
Naštěstí přijíždí autobus.
A do dvaceticentimetrové škvíry v oprýskaných vratech polorozpadlého domku huláká na zřejmě úplně hluchou babičku pán: „Opravím vám střechu!... Jóó, říkám že vám opravím střechu nebo vám spadne na hlavu!... Néééé… střechu, babi!... Taky vokna nový by to chtělo!... Voknáááá!... Jóó!... Koupím to!... že to koupííím!... A opravím!...“
Přesunujeme se k cukrárně, kde pro změnu řve banda dětí, cpou se novinkou - černou zmrzlinou a všechny ji musí mít… a taky ledovou tříšť, tlačí se a křičí jeden přes druhého: „Pomerančovou… malinovou… né malou, míchanou, velkoou!...“
Všude kolem nás jsou s barevnými koly a v barevných tričkách cyklisté… na plácku před cukrárnou, na minizahrádce hospůdky hned vedle, pijí barevnou tříšť a pivo, lízají zmrzlinu, všichni mluví a vzájemně na sebe hulákají a místní dědulové to pozorují od svých pulitrů… a…
a najednou mezi všemi lidmi zrovínka ke mně přiběhne holčička s černou pusou i jazykem, černá zmrzlina jí z oplatkového kelímku teče po ruce a děsně se řehní a šklebí na mě a dělá tajtrlíky.
U dětí jsem opravdu oblíbená…
Tak asi raději půjdeme dál… dál Slepcovou cestičkou a moc zvědaví, co či koho v tomhle malém krásném městečku ještě potkáme.
A najednou se mi chce nadšeně křičet a hulákat a řvát:
„Tady je tak krrráááásně, maj tu uzenej sejraaaa, černou zmrzlinuuuuu a domek možná na prodeeeej!
Cožééé?... No říkám, že je tady kráááásně!!!“
;-)
.
městečko
zastávky busu
klídek
.
Středem náměstí vede silnice obklopená stromy, kudy projede snad jen pár desítek aut denně a také sem tam autobusy, které staví u dřevěné oboustranné zastávky hrdě označené jako nástupiště č. 1 a č. 2.
Po jedné straně kašna (kde paní v mé též pravdivé báseňce ždímala psa) a pizzerie, po druhé straně pár obchůdků, restaurace a po obvodu náměstí vrata a dveře nízkých obytných domů, na konci náměstí úřad a žlutý slavný zámeček Emy Destinové.
V krásném slunečném počasí kolem náměstí vytrvale chodí mladý slepec s bílou holí pořád dokola a tak jsme jeho trase začali říkat Slepcovo cestička.
U zastávky busu stojí paní s taškou na kolečkách a někomu telefonuje. Křičí na celé náměstí:
„Koupila jsem ti uzenej sejra!... Cóó? No, že jsem ti koupila sejraaa a pak ti ho nastrouhám…. Jakej? No uzeneej!... No říkám, že ti ho nastrouhám!... Cóó?... No ten sejra!“
Naštěstí přijíždí autobus.
A do dvaceticentimetrové škvíry v oprýskaných vratech polorozpadlého domku huláká na zřejmě úplně hluchou babičku pán: „Opravím vám střechu!... Jóó, říkám že vám opravím střechu nebo vám spadne na hlavu!... Néééé… střechu, babi!... Taky vokna nový by to chtělo!... Voknáááá!... Jóó!... Koupím to!... že to koupííím!... A opravím!...“
Přesunujeme se k cukrárně, kde pro změnu řve banda dětí, cpou se novinkou - černou zmrzlinou a všechny ji musí mít… a taky ledovou tříšť, tlačí se a křičí jeden přes druhého: „Pomerančovou… malinovou… né malou, míchanou, velkoou!...“
Všude kolem nás jsou s barevnými koly a v barevných tričkách cyklisté… na plácku před cukrárnou, na minizahrádce hospůdky hned vedle, pijí barevnou tříšť a pivo, lízají zmrzlinu, všichni mluví a vzájemně na sebe hulákají a místní dědulové to pozorují od svých pulitrů… a…
a najednou mezi všemi lidmi zrovínka ke mně přiběhne holčička s černou pusou i jazykem, černá zmrzlina jí z oplatkového kelímku teče po ruce a děsně se řehní a šklebí na mě a dělá tajtrlíky.
U dětí jsem opravdu oblíbená…
Tak asi raději půjdeme dál… dál Slepcovou cestičkou a moc zvědaví, co či koho v tomhle malém krásném městečku ještě potkáme.
A najednou se mi chce nadšeně křičet a hulákat a řvát:
„Tady je tak krrráááásně, maj tu uzenej sejraaaa, černou zmrzlinuuuuu a domek možná na prodeeeej!
Cožééé?... No říkám, že je tady kráááásně!!!“
;-)
.
městečko
zastávky busu
klídek
.
Tipů: 12
» 23.10.18
» komentářů: 14
» čteno: 712(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.10.2018 - 19:46
Jo, to bylo hustý, jak se na tebe z jedné strany šklebila ta děcka od černé zmrzliny a z druhé hulákal ten chlap do té barabizny :-)) Tříšť byla moc dobrá. Zastávka malinká jako vždy. Slepec bral trasu přesně jak hodinky. Polní cesta byla jako vždy tam kde byla a po Emě zbyla jenom cedule. ;-)
Krása. Mám to tam moc rád. Děkuju, Lilinko :-)
ST a Z
Krása. Mám to tam moc rád. Děkuju, Lilinko :-)
ST a Z
» 23.10.2018 - 19:50
Kajuta: Mám radoooost :-) Našla jsem dnes poznámečky v mobilu a tak jsem si krásně zavzpomínala na báječnou dovču, šmankote, tam bylo rušno ;-))
Děkujůůůůůů za návštěvu :-)
Děkujůůůůůů za návštěvu :-)
» 23.10.2018 - 21:27
ttragelaf
malá náměstí
jsou čarovná
čarovná !
jsou čarovná
čarovná !
» 23.10.2018 - 21:31
byron
Poetické...dýchne na člověka genius loci:-).
Jednou jsem držel STráž:-).
Jednou jsem držel STráž:-).
» 23.10.2018 - 22:15
I já mám – podobně jako René – silný pocit, jako kdybych se v tom Lagosu nalézal společně s vámi..
» 25.10.2018 - 20:21
Kapka: Bylo tam fakt bezva, ti lidičky byli k neokoukání hihi :-) Děkuji :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vyjetá z tunelu | Následující: Rozbublaná