Koruna z trnů

Mám ráda život
plný květin a
skrytých trnů
ráda se
usmívám na hvězdy
pod nočním nebem
ráda trnu
se zrychleným dechem
po večerech
v místnostech bez oken
cítím tvé rty
vzadu na krku
a nepřítomně se směju
ranám bičíku
v mezičasech vzdychám jako
děvka na jevišti
bezmocná s publikem
okolo prstu
nechávám si platit endorfiny
objetími, ranami a polibky
jen trošku žiju pro
paradoxy a zvraty
sebevědomý krok kontra
dobrovolné odevzdání
přebít odpovědnost
svázat obavy
mimoděk užívám
bláhové prázdno
abych našla sebe sama
a taky vlastně miluju
když mi říkáš
jaká jsem čubka.