Probuzení
...
» autorka: Tedelybear |
V objetí Tvých sítí
se už dávno nedá žít
už nemám se čemu smát
už nechce se mi snít
nemohu se nadechnout
pro sebe nic mít
už nechci s Tebou NIC
už chci se jenom
probudit
...
Jako ve zlém snu
kdy přistřihnuls mi křídla
v zrcadle rozbitém
kdy jen na vteřinku
jsem se vzhlídla
kruhy pod očima
tohle už dávno nejsem já
zůstala jsem jediná
úplně osamělá
...
Ta touha někam patřit
a něco vlastnit a mít
mi nestojí za ten okamžik
kdy bych se už nemohla
probudit
...
se už dávno nedá žít
už nemám se čemu smát
už nechce se mi snít
nemohu se nadechnout
pro sebe nic mít
už nechci s Tebou NIC
už chci se jenom
probudit
...
Jako ve zlém snu
kdy přistřihnuls mi křídla
v zrcadle rozbitém
kdy jen na vteřinku
jsem se vzhlídla
kruhy pod očima
tohle už dávno nejsem já
zůstala jsem jediná
úplně osamělá
...
Ta touha někam patřit
a něco vlastnit a mít
mi nestojí za ten okamžik
kdy bych se už nemohla
probudit
...
Tipů: 10
» 24.07.18
» komentářů: 5
» čteno: 798(12)
» posláno: 0
» nahlásit
» 24.07.2018 - 21:24
byron
"křídla" jsou jednou z nejdůležitějších věcí, kterou, pokud ztrácíme, končí v určité etapě života to, co z nás dělá člověka v tom pravém slova smyslu
přistřižení, okovy, řetězy...rozbité zrcadlo ukáže jen střípek...
ST...za jistou spřízněnost
přistřižení, okovy, řetězy...rozbité zrcadlo ukáže jen střípek...
ST...za jistou spřízněnost
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Až čas shoří ... | Následující: Klam