PŮJDU SI POMALU LEHNOUT

půjdu si pomalu lehnout
ale okenice nechám otevřený
kdybych se náhodou chtěla
podívat ven
a tam
taková podivná
záře nad střechama
jako by se to celý hroutilo
nebeská klenba
kamenný věže kostelů
jako by se to celý hroutilo
i s představama
taková podivná ospalá
záře nad střechama
mám z ní unavený oči a
půjdu si pomalu lehnout
ale okenice nechám otevřený
kdyby ses náhodou rozhodl přijít
miláčku
tak abys měl kudy
nechám je otevřený
kdyby náhodou
něco
studenej vzduch proudí dovnitř
taková podivná
záře nad střechama
a noc
a noc
a nic