pod /t/lakem...

prostě jen tak žijete
a najednou přijde

chvíle užasnutí
kdy ztuhnete
jako chladnoucí vosk
reflexivní a okamžitá reakce
vytvořená milionem let
první linie

žádné varování
žádné zvuky
zničehonic tu je

stál jsem nahý
v mlžném prostoru
a připadal si plochý
jako bylina v herbáři
kde to jsem?
a ozvěna odpovídala
to jsem…to jsem

vyčkával jsem
co se bude dít
a nic zatím necítil

z kalné záře
ke mně kráčela postava
oči jí zářily jako dva diamanty
za kterými se skrývá rozmarnost
díval jsem se do nich
ale viděl jen obraz
svého pošetilého výrazu

pak něco hladce luplo
křehce a bezbolestně
jako tenký ledový střípek
co se zlomí pod vodou
šaty se jí svezly na zem
a zastavila se kousek ode mne
nebyla to ale výzva ,,zmocni se mě,,
spíš ,,pozoruj jak se měním,,

pokryla mě lazura
a elektrizující závan
cítil jsem jak vrní proud
jak bije srdce
i jazyk co přejíždí po rtech
pootevřenými ústy

sílící vlnění
co neslyšíte ušima ale kůží
poletující prach
šumění stromů za oknem
proudění krve
vůně mízy

cítil jsem ji ve všem
i v sobě samém