Pohledy do oken IV.

...Sny ... i realita...
» autorka: xlps
Stále svírala telefon v ruce, do večera. Nemohla usnout, jako mnozí. Stejně nešel. Ale co kdyby? Zítra? Co bude? Klid! Všechno se vyjasní. Dojde tam. Kam jinam by šla? Dojde tam a všechno bude v pořádku.
Ještě s pořádně nezmátořila a vrátný jí volal. Sjela dolů. Debie, její dobrá duše. Asistentka, která bdí nad jejím během světa. Nepřepojuje nevhodné telefonáty, přebírá vzkazy, zkrátka dělá to,co je potřeba. Přišla s pokyny. Sbalit, odjezd do centrály. Auto čeká na druhém břehu, mosty jsou stále mimo, zavřeny.
Byla trochu jako stroj. Vyjela do bytu, zabalila v několika málo minutách a byla zpátky dole. Debie jí beze slova vzala kufr a vyrazily. Celou cestu na ni chrlila co, kde, kdo, kam, proč, kudy, za jak dlouho. Po chvilce ji přestala vnímat. Město bylo jako ve zpomaleném filmu. Vše kolem nich bylo nějak ztichlé, obezřetné, úplně jiné.
Řidič se představil a vyjeli. No, jeli místy, kde nikdy nebyla, ale potřebovali se dostat z města a to zrovna teď nebylo úplně jednoduché. Nikdy nebyla hovorná a nezměnilo se to. Nebudou tam za chvilku. Probudily ji Sny, tedy Wágnerovy, konkrétně. Určitě Debie. Ale to se vážně nehodí. Nejen ty Sny, ale i to, že usnula. Řidič vypnul hudbu a otevřel jí dveře. Přespí v tomhle hotelu a ráno vyrazí dál. Přemýšlela kdy naposledy usnula bez poslední večerní kontroly emailu. Je dokonale odpočatá, tak vyrazila do hotelového fitka si trochu zaběhat. Chyběl výhled na večerní město, ale co, samotný přístroj byl docela v pořádku. Zase bude všechno dobrý. Nejspíš ne hned, ale v centrále bude mít klid na práci, to potřebuje a oni potřebují ji. Tohle konstatování faktu jí udělalo docela dobře. Jo, potřebují ji. Její schopnosti, znalosti, zkrátka to, co umí.
Vítejte ve městě mlh, vězení a Golden Gate Bridge. Ano rodiště Jacka Londona je cíl její cesty veskrze služební. San Francisco - tady jí centrála připravila bydlení i práci na dobu blíže neurčenou. Protože potřebuje, aby vše fungovalo tak, jak má. A to ona umí.
Dostala takovou místní Debie, jmenuje se Ann a je fajn. Kancelář taky ujde, vše ostatní je perfektní. Sedla, položila ruce na klávesnici a svět kolem ní se uzavřel. Dokončila to, co měla před dvěma dny rozpracováno, další a další. Tak jí to chybělo. Vážně. Miluje svoji práci. Z téhle kanceláře je taky pěkný výhled, jenže to tu nezná. Ani nechce, to moc poznávat, má ráda věci a místa kde to zná, není příliš objevitelský typ. Ale chvíli tu bude, to zcela jistě.
Nemá vlastně ani chvilku na jiný myšlenky, nahrnuli toho na ni tolik, že na nic jiného čas není. To je vlastně dobře. Na co jiného by taky myslela? Dokonce už telefony jdou několik dní normálně, taky její vlny dosáhly až do postele a tak před usnutím projde vše, co jí svět a spojení s ním nabízí. Jak by žila bez emailu? Nejspíš jako mnozí jiní. Jenže znáte to, zvyk je…
Debie jí podává vyčerpávající zprávy jak a co, kde, a kdy. Také jak je na tom jejich budova. No, budova dobře, ale něco je se vzduchotechnikou od toho prachu a taky okolí je stále částečně uzavřeno. Přece jen, byli tak blízko…
Taky trochu čekala, že přece jen někdo jí zavolá. No, nemyslela úplně přesně kamarádku, pracovní kolegy z celého světa ani Debie. Myslela…blbost. Proč by volal? Uzavřená záležitost. Dávno. Dávno? Jak pro koho. Co je to vlastně dávno? Pro někoho včera, pro jiného vloni nebo ještě déle. Jen aby věděl, že je v pořádku. Věděl? Zajímá ho to? To už je trochu moc červená knihovna. To ne. Navíc, umí si to zjistit, když chce. Umí různý věci. Když on chce. Jenže, jistě už tak nějak tušíte, že právě v tom to bude. V té vůli chtít. Uzavřeno. No, nezavolal.
Práce je fajn, tak nějak stále stejně. Konečně se věci i děje dávají do normálu. Ještě nějakou dobu tu bude, ale už vidí téměř domů. Skoro by mohla říci, že na svoji kancelář. Večerní chvilka s N.Y. Tak copak dnes? Novinky, zprávy, tak vůbec…Zírala na tu zprávu, ani vlastně ne tak na zprávu jako na její přílohu. Neví kdo je Amy z 27 patra ani Clara z 32. V každém případě díky té z 32, tisíceré díky jí. Přesněji tomu, že se zná s Debie a zná svou nadřízenou. Díky i té z 27.
Co to je? Vážně? Proč? Jak mohl? Kde to vzal? Proč takhle? Co je to za číslo? Vždyť přece ví, kde ji hledat? Nebo? Nebyl tam ty první dva dny? Jo, byl někde jinde a …už neměl její číslo? Nešly telefony! Jo, nedovolal se a teď ji hledá? Vážně?
Zpátky do reality. Telefony už dávnou jdou. Na tomto pobřeží naprosto bez problémů. Emaily taky. Tak proč to tam dal? Nechce aby ho někdo spojoval s ní, proto tohle nový číslo? Má mu zavolat? Nejdřív hrábla hned po telefonu, ale když déle přemýšlela nad tím vzkazem víc a víc váhala. Možná bude lepší nechat věci jak jsou. Ale ta kresba je pěkná. Kdo mu to nakreslil a podle čeho? Má ještě nějakou její fotku? Proč vlastně kresba?
Koukla na hodinky, časový posun a teď ne, teď se to nehodí. Je doma. Pak bude v práci, to už vůbec. Tak kdy?


Příště…
Tipů: 2
» 18.06.18
» komentářů: 2
» čteno: 609(5)
» posláno: 0


» 18.12.2018 - 17:08
mívám čím dál větší pocit že žiju v ,,co kdyby společnosti,,...
» 18.12.2018 - 20:29
enigman:
Když je to jen pocit...:-)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Pohledy do oken III. | Následující: Kolik....................

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.