Já a Viky

Můj syn, když byl ještě kluk,

bývalo mu skoro všechno fuk,

prý jestli ho mám pořád ráda,

ať mu koupím hada jako kamaráda.


Jemu se to snadno řekne,

mít hada doma, tak to se mnou sekne.

"Když nemůže hada mít,

s želvičkou by mohl žít."

Želva mezi plazy patří,

že má nohy , je prý lepší.


A tak želva Viky

žila s námi týdny, roky.

Tak plynula doba,ubíhal čas,

z malého kluka stal se dospělý chlap.

Syn odešel, Viky mi zůstala.

30 let jsem se o ní starala.


Kdo říká, že želva je pomalá, pravdu nemá,

Viky mě honí jako divá.

Pusu má dokořán, zoban připravený,

jestli cvakne mě do paty, do prstů nikdo neví.

A tak místo klidné želvy suchozemské

mám doma asi zvíře divé