... s duší beadníka

Když jsem přišel z pracáku domů, hned u vchodu jsem si všiml Milanových sandálů. Zřejmě si i tento pátek vzal v práci volno za všechny ty naddělané přesčasy z předchozích dnů, kvůli kterým přicházel domů pozdě večer a my se tak v bytě nějak míjeli. Byl jsem tedy rád, že s ním opět budu moci prohodit nějaké to slovo.

Vyzul jsem si boty, ponechal je vedle těch jeho a balerín, nad jejichž přítomností jsem se překvapivě nepozastavil, a vydal se do svého pokoje. Když jsem procházel kolem otevřených dveří koupelny, všiml jsem si, že v ní Milan klečí na podlaze naproti pračce a bez jediného mrknutí, nádechu či pohnutí civí do jejího bubnu.

"Ahoj, děje se něco? Že ty jsi zase překouřený a čumíš místo ,Teorie velkého třeskuʻ na to, jak se pere prádlo?" zeptal jsem se. (Ani bych se tomu nedivil; tento americký seriál jsem odjakživa nesnášel a omlouvám se nyní všem, kteří s mým názorem pohrdavě nesouhlasí.) Milan se na mě podíval a místo odpovědi zvedl ruku, ve které držel madlo od dvířek pračky.
"Tys to urval!" chytil jsem se zděšeně za hlavu.
"Já ti stokrát říkal, že když pračka dopere, musíš počkat, až se vypne zámek, a teprve pak můžeš tahat za madlo!"
"Já čekal, prostě se to nějak ulomilo."
"Hovno to, tys to ulomil!"

Před očima se mi promítla scéna s nejpravděpodobnějším scénářem celé této situace, kdy Milan, nedbaje výstrah červeně blikajícího čidla upozorňujícího, že dvířka ještě nejdou otevřít, lomcuje madlem tak silně, až jej nakonec ulomí a zůstane mu v ruce:

"A do prdele. Já to urval. Určitě to ještě bylo zamčený! Co teď s tím? Až dojde Jarda domů, určitě si bude myslet, že zase přehulenej čumím do bubnu pračky, a až mu ukážu utržený madlo, stoprocentně začne vyvádět a řekne něco jako: ,Já se z tebe asi poseru'."

"Já se z tebe asi poseru!" křičel jsem i nadále, zatímco Milan se vrátil pohledem k dvířkům pračky.
"Ale no tak... klid. Tohle se přece může stát každému," ozval se najednou dívčí hlas. Až poté jsem si všiml, že vedle Milana klečí nějaká holka, které patřily zmíněné baleríny položené u botníku. Jak jsem ji mohl přehlédnout? Když vykoukla zpoza Milanova těla, došlo mi to. Byla to jedna z nejošklivějších holek, kterou jsem ve svém životě viděl; řídké vlasy po ramena podivně našedlé barvy, rostoucí nad vysokým čelem, černou tužkou zvýrazněné tenké obočí, mžourající přivřené oči s tmavými kruhy pod nimi, křivý nos a ústa jakoby bez rtů, nad nimiž se leskl piercing v podobě stříbrné pecky. Níž už jsem se raději ani nedíval.
V seznamu "TOP 10 ošklivek" by spolehlivě zabírala bronzový stupínek hned za holkou, se kterou jsem měl v šestnácti na rande naslepo (zlatá medaile), a dívkou, která mě po několik dnů a nocí pronásledovala na dovolené ve vranovském kempu s chutěmi mě vykouřit. Vzhledem k tomu, že jsem jí kvůli jejímu nepříliš pohlednému úsměvu plnému rozbitých, žlutých zubů přezdíval "Šutrolam", jistě si dokážete představit, že úprky před ní měly své opodstatnění.
"Ehm... cože?" zatřepal jsem nevěřícně hlavou v domnění, že se mi to celé jen zdá.
"Nebuď takový cholerik. Vždyť se nic tak hrozného nestalo," pokračovala.
"A ty jsi... ehm... ty jsi, do prdele, kdo?"
"Já jsem přece Mirka! Milanova přítelkyně," pousmála se a láskyplně zamrkala, což na mě v tu chvíli zapůsobilo tak uklidňujícím dojmem, že jsem ji ve zmíněném seznamu smířlivě přesunul ze třetího místa až na šesté, z čehož by stoprocentně měla velkou radost. Milan nadále koukal před sebe a z letargie jej probralo až mé bouchnutí pěstí do pravého ramene.
"Co? Jo, promiň, přemejšlím, co s tím," zachroptěl.
"Co s tím? Povím ti naprosto přesně, co s tím! Prostě koupíš novou pračku nebo aspoň dvířka, pokud to bude možné," předhodil jsem mu můj jasný plán.
"Ale já přemejšlím, co s tím prádlem! Mám tam věci, v kterejch jsem chtěl jít zejtra na diskotéku!"

Když si Mirka všimla, jak se nadechuji k dalšímu řevu, předběhla mě svým: "Neboj, neboj! My to s Milanem celé nějak prokoumáme a vyřešíme, slibuji!" snažila se mě opět uklidnit a tentokrát se usmála hezky do široka, čímž mi dala vzpomenout na vranovskou "slečnu Šutrolamovou".

Nezlob se na mě, Mirko, vím, že ses to snažila vyžehlit (a celkem se ti to i dařilo), ale i tak ses po tomto úsměvu propadla v seznamu "TOP 10 ošklivek" zpátky na třetí pozici.