Láska

Přišel prosit o lásku:
Šel světa kraj a bosý.
A neměl klobouk
přestože
na hlavě VŽDYCKY něco nosí!
Byl unavený cestou,
zmaten,
podivný
a strohý –
A po té snaze zpotil se
a –
smrděly mu nohy.

Tak –
nechtěla mu ublížit…
No, když se takhle snažil…
Je hodný –
milý –
na ni –
pro ni –
A po Ní
přece tolik bažil!

Tak slova jemná volila.
I úsměvy mu přála.
Ta vděčná víla.
Ta, milá.
A všechny rány pofoukala.

Než přišel čas…
A zdálo se
že tiše klepe
a chce změnu.
Pak zamávala z okna mu
(čímž splatila si jeho cenu)
...

A on šel bosý sám a dál –
A ona
snila
přes noc –
ránem –

Nad tím vtipným, čistým,
hezkým!
nevšímavým elegánem
ze včerejška
(copak asi…)
než přišel ten prostovlasý
(...zrovna dělá…)
hňup!
(...chtěla by být malá včela…
letět za ním…
Okukovat…
když ji zhlédne,
smět se schovat…
–
nejlíp v jeho náručí - )

–
Sen…
–

Mokrý polštář.

A dnes právě
dát svou duši
OBĚTAVĚ!
Činy!
Své Já popíraje –

Na housle tu kdosi hraje?

–

A co na to Láska?!

–

Laská se
a MOC si mlaská!
Neúplatná kurtizána.
Vrtošivá.
Nikdy vdaná.
Hraje si
a barevnými
nehty
točí

obručí –

Nepláče.
Ni nebručí.

A nepíše básně.

A též,

mrcha! Sladce,
klidně spinká!

Nejkrásnější Ji
poznají
ti
kterým je od
/ malinka
/ od pohledu
/ ode hlásky
/ od dotyku
hnána hrudí.

Ti, kdo Ji prostě dostanou

A NEPUSTÍ
zpět do osudí.