SMUTNÁ

Kolikráte ztracený
bloudím v tobě
bleskem ženy sražený
k zemi, jak hrouda
než deštěm snění zetlí v hrobě.

A v prach,
procitlý křídly ptáka
znova v tobě přelétám.

Světlo hřímá v tmách
a mé srdce je tvým
hnáno nad oblaka.

Ale sen končí,
když oprýskají červánky
a láska procitá.

Polibek lehčí peří
smutný,rosou se loučí
dříve než tma zteří
padnou v tu zem
má křídla rozbitá ...