ME TOO po česku

Každou neděli odpoledne, v naší vesnické hospodě „U Oldy“ zasedá u vyhraženého stolu „rada starších“. Tak se kdysi sami nazvali. Název se ujal a přijali ho i někteří další. Vedou řeči o všem možném, takový pelmel od počasí přes místní drby až k mezinárodní politice.
Parta nedělní rady starších již byla zasedlá, první pivo rozpité, řeč se rozjížděla komentováním místních událostí. Inženýr přehlédl zúčastněné a zeptal se: „Kde je hoblinka, pardon Jarda?“ Odpovědí mu bylo krčení ramen. Nestačil vyslovit obavy, otevřely se dveře, přiběhl udýchaný Jarda. Dosedl na svou židli, vyměnil si s hostinským posunkovou řečí objednávku piva a začal: “Chlapi, co je to „mé tóó“? Jak je to napsané, tak to vyslovil. Chlapi jen vykulili oči a Jarda pokračoval: „Co ti amerikánci blbnou, za chvíli to bude i u nás, tací jsme opičáci. Inženýre ty znáš anglicky, tak co je to mé tóó“ a pěkně to protáhl. Chlapi se vzpamatovali a už se po něm opičili mečením méé a troubením túúú, za huronského řevu celé hospody.
Inženýr počkal až se společníci utiší a spustil anglický překlad. Nebyl to žádný Oxford, ale u společníků zabral. Pak přešel k volnému výkladu. Nijak nerozváděl, protože měl před sebou auditorium společníků denním tiskem sečtělých a televizí a rozhlasem informovaných. Ani pořádně nedomluvil a už mu vpadl do řeči Jirka. Chlapi vzpomínáte, jak se hádal předseda se starou Horáčkovou, jak ta zvedla sukně a vystrčila na něj ten svůj tlustý zadek s bombarďákama? Všichni byli paf, jen on ne. Přiskočil, stáhl bábě sukni, kterou měla přes hlavu, pořádně ji praštil přes zadek a šel pryč. Bylo to Me too, nebo ne? Co by se stalo, jak by to v té Americe řešili?
„Vždyť je to všechno blbost“, ozval se Pepík Hanza, který se ne moc často k něčemu vyjadřoval a už vůbec se nepřel. „Ba ne, skočil mu do řeči Josef zvaný Náplava. Znám případ, než jsem se sem nastěhoval tak u nás v dědině šlo o toto. Žil tam nějaký Rudolf s manželkou. Neměli děti, měli takový malý domeček, on byl takový všeuměl. Ona podělkovala u sedláka. Jednou se Rudolf s někým ve vsi nepohodl a ten mu vmetl do očí "Tvoji ženu šoustá sedlák Tomášek“. To Rudolfa zarazilo, uhodil doma na tu svoji Mařku a ta se přiznala. Protože byl fiškus, tak vymyslel a taky se pochlubil, že toho chrapúna co mu šuká starou připraví o statek. „A připravil?“ zazněla ze dvou úst otázka. Zažaloval sedláka, že mu znásilnil ženu. A konal se soud , na který přišla půlka vesnice. Všichni si mysleli, že tam budou pikanterie, detaily, ale nic se nekonalo. Soud byl krátký. Soudce přečetl nacionálie a žalobu a zcela neobvykle souhlasil, aby obhájce položil paní žalobkyni otázku. Ten nejprve květnatě mluvil a najednou vystřelil na ni otázku: "paní žalující, kolikrát Vás pan obžalovaný znásilnil?“ „No vždycky, když jsme šli do stodoly“. „A jindy ne?“ „No někdy i na poli“. V soudní síni se rozlehl huronský smích.
„Motáš to, znásilnění do toho nepleť, na to jsou zákony. Ale to métý je hloupý výmysl ženských. Mají přece jiné druhy obrany. „Například“? zeptal se inženýr. „Třeba podpatek“. „Podpatek? „Počkej, počkej“ pokračoval ve při inženýr. „Nechte mě to dokončit“, téměř rozmrzele bručel Tonda. "Když jsem jezdil do práce, tak nebylo tolik aut, jezdili jsme v narvaných autobusech. Pamatujete to všichni. A znáte to, v zimě, ve tmě. Tak si někdo i šáhl, nebo se přitlačil. Vedle mne stála taková šikovná robka a .. „Ty jsi na ní vyzkoušel české mútý“ vrátil mu Pepík Hanza. „Mlč“ a pokračoval. „Za tou babou stal takový macek, o hlavu větší a funěl jí do vlasů a za krk. Ženská z toho byla celá rudá, ošívala se a najednou klid, jen ten chlapík za ní syčel bolestí. Ženská mu pořádně přišlápla nohu podpatkem a byl klid. Ona ho neskandalizovala, on si nestěžoval.
„Chlapi“, zavelel inženýr, „vždyť bychom se za chvíli ožrali, nebo zde byli do půlnoci. Musíme brzdit a jít domů“. Máme u nás vícero příkladů, kdy jsme šáhli některé na zadek. Některá tě za to praštila i přes prsty, ale žádné "me too". Třeba pomlázka, to přece ožije nejen ta ženská, ale i ten chlap. Ne? Všimli jste si, že se jedná o samé pracháče? Žádný šofér, prodavač hamburgerů a bůhví kdo další. Ti mají naše starosti“. Ale to už si povídali mezi dveřmi hospody, než se rozloučili.