Je teskný večer, Karle Kryle

Je teskný večer, Karle Kryle…
Dál tančí lidstvo pošetilé
na ostří nože, nad propastí.
Co kdysi černé, dnes je bílé…
sklízíme plody vesměs shnilé
a kde kdo ohání se vlastí.

Čest dál se na hnojišti válí,
klečí i ti, kdo dříve stáli
ve strachu před hordou běsů.
Zarostly stezky do Valhally…
Kráčejí hrdinové malí,
na hrudích nesou čísla dresů.

Je teskný večer, starý brachu…
Tak snadné odsoudit je Háchu,
když celý národ vespol v kleku.
Duch omámen je od zápachu,
neb kalhoty jsou plné strachu,
kdeť není víry, není reků.

Už zas ryjeme drškou v zemi
a duch náš úpí pod sazemi,
jež snášejí se z kadidelnic.
Pospolu kráčíme teď s těmi,
již jdou se spuštěnými šlemi
hledají v řece brod… a nic!

Je opět večer, milý synu…
Nepřipouštějíce vlastní vinu
náš ukazovák k druhým míří.
Vaříme v kotli plody blínu,
ve snaze letět z kraje stínů…
Perutě pegasů? … křídla netopýří.

Dávno již opadlo jehličí
a Kristus z kříže nekřičí;
není proč slavit první leden…
Jeť totiž v povaze králičí,
že když kobra náhle zasyčí,
ztuhnout a poté býti sněden

Je temný večer, moje milá…
Ze všech přátel tys jen zbyla
na sklonku časů, v padlé době.
Dozněly verše Karla Kryla,
deska už dávno přeskočila…
Zapomenuto - Národ sobě.