Poetická Datyně 2001

Já přítelem jsem poesie
a rád slova do vět skládám,
neb má čilá fantasie
tepe ráda, vše co hnije
a oslaví to, co žije.
Tak po námětu bádám.

Kapky smáčejí mou hlavu,
na přátelství hledám rým.
Ač jsem sám, či vězněn v davu,
marně čekám Múzy radu,
jiných veršů měl bych řadu.
Však přátelství? Co se slovem tím?

K ostatním se nehodí
slovo další – jahoda.
Co těžce rozum vyplodí,
ruka zmačká, zahodí.
Báseň těžce se rodí,
…vcelku slabá úroda.

Na kapky bych verše měl,
však jinde už je kdysi použil.
Tenkrát námět v uších zněl,
já příliš naň nemyslel
a rychle ho zapsat chtěl.
Jen tak kolem hlavy kroužil.

Abych shrnul jádro básně,
kterou tady tvořím.
Musím asi stisknout dásně,
ač ta slova znějí krásně,
nedaří se …ale vlastně –
Proč se s tím tak tady mořím?

Je to vcelku prosté!

Slovo, které vypustíš,
nemůžeš již zastavit.
Tak i zradu v přátelství
sotva můžeš napravit.
Kapka někdy postačí
a pak pohár přeteče.
Jen poezie nestačí,
chce to činy člověče!
Nechtěj sbírat jahody,
když je stonek samý květ.

Tak přes dlouhé úvody
stačilo pak deset vět.