v brouzdališti...
noci...
» autor: enigman |
ze všeho nejlepší
je toulání venku
chodit po lese
nebo se krčit
ve vysoké trávě
pozdě v noci
skoro k ránu
když víte že
někde tam si hraje
na schovávanou
i někdo jiný
některé věci totiž člověk objeví jen v noci
a některé mohou i pěkně vystrašit
třeba vybělená lebka
nějakého potomka vlků
náhlý střep hvězdného jasu
šustot listí v bezvětří
nebo hlasu
který opodál pronese
jedinou slabiku
všímám si ale i jiných skrýší
nočních událostí
a pak nad nimi přemýšlím
když nemůžu usnout
protože se mi protiví
nějaká pracovní štace
nebo pravidelná rutina
a tak myslím na to
jak ležím schoulený
vymaněn z povinností
na chladně lepkavé zemi
na vlhkém jílu
vdechuju vůni trav a hlíny
poslouchám jak fouká vítr
jak se žene přes hřebeny
krouží mezi borovicemi
a ulpívá na smůle
která jim stéká po kmeni
nebo čeří vlny v ostřici
a to všechno pod hvězdami
růžovým měsícem
měsícem v květu
měsícem jahod a jelenů
pod oblaky
se zářícími obrysy
které se proměňují
vzdouvají a bortí
že si pak později stejně nevybavím
jejich tvary bizarní
líbí se mi
jenom přibližně vymezit
svůj volný pohyb
v proměnlivém prostoru
mezi tím v horách
a přilehlých stráních
líbí se mi
že pravidla jsou neurčitá
že jejich smyslem je
v podstatě jen nenarušit
samotu schovaných
i hledajících
je toulání venku
chodit po lese
nebo se krčit
ve vysoké trávě
pozdě v noci
skoro k ránu
když víte že
někde tam si hraje
na schovávanou
i někdo jiný
některé věci totiž člověk objeví jen v noci
a některé mohou i pěkně vystrašit
třeba vybělená lebka
nějakého potomka vlků
náhlý střep hvězdného jasu
šustot listí v bezvětří
nebo hlasu
který opodál pronese
jedinou slabiku
všímám si ale i jiných skrýší
nočních událostí
a pak nad nimi přemýšlím
když nemůžu usnout
protože se mi protiví
nějaká pracovní štace
nebo pravidelná rutina
a tak myslím na to
jak ležím schoulený
vymaněn z povinností
na chladně lepkavé zemi
na vlhkém jílu
vdechuju vůni trav a hlíny
poslouchám jak fouká vítr
jak se žene přes hřebeny
krouží mezi borovicemi
a ulpívá na smůle
která jim stéká po kmeni
nebo čeří vlny v ostřici
a to všechno pod hvězdami
růžovým měsícem
měsícem v květu
měsícem jahod a jelenů
pod oblaky
se zářícími obrysy
které se proměňují
vzdouvají a bortí
že si pak později stejně nevybavím
jejich tvary bizarní
líbí se mi
jenom přibližně vymezit
svůj volný pohyb
v proměnlivém prostoru
mezi tím v horách
a přilehlých stráních
líbí se mi
že pravidla jsou neurčitá
že jejich smyslem je
v podstatě jen nenarušit
samotu schovaných
i hledajících
Tipů: 8
» 17.01.18
» komentářů: 5
» čteno: 573(9)
» posláno: 0
» nahlásit
» 17.01.2018 - 19:12
chodím si, chodím,
v hledání brodím,
ruším do ticha
břicho bez břicha.
Cestu nezahodím:)
v hledání brodím,
ruším do ticha
břicho bez břicha.
Cestu nezahodím:)
» 17.01.2018 - 19:19
„ze všeho nejlepší
je toulání venku
chodit po lese
nebo se krčit
ve vysoké trávě
pozdě v noci
skoro k ránu
když víte že
někde tam si hraje
na schovávanou
i někdo jiný“
No, já osobně klíšťata moc nemusím… ;-)
je toulání venku
chodit po lese
nebo se krčit
ve vysoké trávě
pozdě v noci
skoro k ránu
když víte že
někde tam si hraje
na schovávanou
i někdo jiný“
No, já osobně klíšťata moc nemusím… ;-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: na samotách... | Následující: stanovánci...