v brouzdališti...

ze všeho nejlepší
je toulání venku
chodit po lese
nebo se krčit
ve vysoké trávě
pozdě v noci
skoro k ránu
když víte že
někde tam si hraje
na schovávanou
i někdo jiný

některé věci totiž člověk objeví jen v noci
a některé mohou i pěkně vystrašit
třeba vybělená lebka
nějakého potomka vlků
náhlý střep hvězdného jasu
šustot listí v bezvětří
nebo hlasu
který opodál pronese
jedinou slabiku

všímám si ale i jiných skrýší
nočních událostí
a pak nad nimi přemýšlím
když nemůžu usnout
protože se mi protiví
nějaká pracovní štace
nebo pravidelná rutina
a tak myslím na to
jak ležím schoulený
vymaněn z povinností
na chladně lepkavé zemi
na vlhkém jílu
vdechuju vůni trav a hlíny
poslouchám jak fouká vítr
jak se žene přes hřebeny
krouží mezi borovicemi
a ulpívá na smůle
která jim stéká po kmeni
nebo čeří vlny v ostřici
a to všechno pod hvězdami
růžovým měsícem
měsícem v květu
měsícem jahod a jelenů
pod oblaky
se zářícími obrysy
které se proměňují
vzdouvají a bortí
že si pak později stejně nevybavím
jejich tvary bizarní

líbí se mi
jenom přibližně vymezit
svůj volný pohyb
v proměnlivém prostoru
mezi tím v horách
a přilehlých stráních

líbí se mi
že pravidla jsou neurčitá
že jejich smyslem je
v podstatě jen nenarušit
samotu schovaných
i hledajících