vis-á-vis...

večer se snášel do údolí
s klidnou shovívavostí
a horské hřebeny se prostíraly
v cukrově fialovém světle
až do nekonečna

stejně jako samo kladivo
co se několikrát odrazí od kovadliny
a pak se zastaví kdesi uprostřed
tak i v pohybech a silách duše
na počátku vždy působí hnací síly
co mají blahodárné účinky

ležel jsem
rozvalený na lehátku
takže jsem skýtal
vzhledem k té atmosféře
veskrze nehorázný
téměř zhýralý výjev

zarostlý chlápek potměchutí
s výrazem hrabáče kapského
za zenitem vlivu
s knoflíky od kalhot
visícími na nitích
vestu pokrytou
šafránovou skvrnou od karí
začtený do ročenky
,,O polárním pěstiteli,,
a popíjející zemský pudink

když se na horizontu lehátka
zhmotnila dívka
a bez servítku pravila
připomínáte mi mystického kazatele
s očima melancholického salamandra
očividně anemického
pro skutečný život
nejspíš nepoužitelného

milá Anthornis
nejde o to
jak je to s věcmi v mystickém světě
ale o to že ten svět existuje
skutečně existují věci
které nelze vyjádřit slovy
zjevují se a jsou tím co je mystické
pokud chápu věčnost tak
že neznamená konečné trvání času
ale nadčasovost
pak věčný život patří tomu
kdo žije v současnosti
mimochodem
znáte jedno staré tvrzení
že muž je schopen představit si nekonečno
zatímco žena mu dává smysl?

ale jistě příteli
to se dá vyložit třeba tak
že když přichází ,,každý,,
je ona ,,ano protože,, světa
a jelikož neumíte plodit děti
utěšujete se Zenónovými paradoxy

souhlasně jsem se usmál
nemyslím si že neexistují ženy filozofky
ale spíš na ně filozofové raději zapomněli
možná i proto že si rádi přisvojují jejich myšlenky