mezimraky...

ocitl jsem se nahoře
obyčejné zůstalo
kdesi dole

je to zvláštní
dívat se na mraky shůry
zůstávají totiž bezvýhradně věrné
příslibu věčné krásy
vždy jsou zalité
slunečním svitem
tudíž poskytují jistotu
malinké zázračnosti

jen si na ně sáhnout
možná jsou teplé
a měkké na dotek
když jsou z páry
a pára je přeci teplá
tomu říkám
nenapadnutelná logika

ocitám se
nad měnící se krajinou
navěky jedinečnou
navždy výjimečnou
na zvlněné oblačné louce z krystalků
a vrcholy hor se klubou
jako bubliny ve vroucí vodě
z neproniknutelné vzdálenosti

chvíli jsem průzkumník
v nově objevené zemi
ale i přes tu krásu a izolaci
se stejně rád vracím
zpátky do nedokonalosti