útulně...

bylo tam pěkně uklizeno
kniha Universa uložená na poličce
vedle malá onyxová soška draka
několik větviček vřesu ve váze
jako by v nich byl nějaký jinotaj
jeho nahořklá vůně
dýchala ze všech koutů
meruňkové polštáře
rozhozené po široké posteli
pokoj čistý a vzdušný
s liniemi které se nikde nekřížily
ležel s rukama za hlavou
a v jeho nehybnosti
byl stejný klid
jako v té ložnici

náhle otevřel oči a usmál se

přinesla jsem vám nějaké ovoce příteli

posadil se
vzal švestku rozlomil ji vyndal pecku
a s požitkem žvýkal šťavnatou dužinu
jako by v tu chvíli zapomněl na celý svět
prostě jen muž co jí švestku
ta zvláštní smyslnost
mě přiváděla do rozpaků
radši jsem se zamaskovala
a vyhrkla otázku

co si myslíte o koncentraci?

chvíli vypadal
že na něco vzpomíná
tohle byl ale důvěrný kout jeho mysli
kam nikdo nechodil
a on sám jej otvíral jen pro sebe

někdy je na sebe člověk příliš tvrdý
ale sebeovládání a sebezapření
není jedno a totéž

jak si to vysvětlujete?

neexistuje lepší způsob
jak pochopit své vlastní pohnutky a povahu
než pozorovat někoho
kdo se chová úplně opačně

něco málo o mužích vím
někteří nerozeznají ženu od hromádky svorek
některým naopak stačí pár sladkých slůvek
a žena by jim dala své srdce
vy ale patříte mezi ty jiné viďte
ukazujete mi poddajnou přizpůsobivost
i dobyvačnou rozhodnost
a hranice mezi nimi je neznatelná

najednou byl docela blízko
dech se mi zadrhnul
a naprázdno jsem polkla
dívala jsem se na obrysy jeho těla
načrtnuté světlem
i na odraz hrudi a tváře
v okenní tabulce
a nevěděla
jestli odejít
nebo udělat krok dopředu

nejspíš to vycítil
a aby přerušil vznikající napětí
zeptal se co bude
k těm pečeným bramborám?

celerový salát

no co jsem řekla
že se musel tak děsně řehtat?!