ponorná...

sedět v ledově stříbřité vodě
chladné jako kámen
co dosahuje pod bradu
se změtí travin
až k očím

sedět v nehybné vodě
v nehybném vzduchu
s pokličkami mraků
temných jak kameny mlýnské
a přitom se dívat
jak se od severu žene bouře

cosi mi našeptává
jen klid klid klid chlapče
i tak všechno kolem sebe
proměňuješ

jak vypadala ta mokřina
před tím než jsi přišel?
nijak
pozoruj ji
až vylezeš z vody
zmrzlý a provinilý
daleko od domova

jen se dobře dívej
jak se voda uzdravuje
z tvé přítomnosti

nehojí si zranění
ale chystá se ti
znovu nabídnout
protože místo
aby bylo nebe temné
příště bude obloha jasná
a nebo taky ne
třeba bude bezvětří a pršet
nebo noc krajkou protkaná

to bys nesvedl
ani kdybys vymyslel tisíce zákonů