Andromeda

Padáš mi na hlavu
z vejšky snad vysmírný
a tam v mým šuplíku
není dost místa
na nočním stolku
nechalas noviny
od prvního vydání
do dnešního čísla.

A jeden časopis
století deváté
schovávám za závěs
mejch věčnejch rozpaků
všude jsou závěje
papírů od kafe
peřiny všednosti
z roztrhlejch oblaků.

A prší světlo
Saturn se stmívá
schoulená leháš
do nebeskýho pásma
pročítáš si program
přestárlýho kina
s blankytem tvejch očí
ztracená jsi krásná

tak krásná

ACH

A tvý oči padnou
do hlubin vesmírna
pak výbuch supernov
pokojem zavoní
z bouchlejch hvězd prach
dávno se nestírá
a mý srdce zchátralý
se ke tvýmu napojí

má tulačko po hvězdách