v zuš šlechtění...

té noci bylo nebe temné jako krev sépie
a nezměkčilo jej ani světlo měsíce
hvězdy se sunuly po obloze
jako hořící švábi
na obraze od Mathieua
až se jedna odpoutala
a prudce klesla
těsně nad zemí se protáhla do vejce
a vyloupla se z ní žena
zahalená do pláště s kapucí

odložila si
a tím odhalila nevšední krásu
oděná do šatů alá angloise
záhadná
s duší údolí
jejíž brána je základnou
z níž Země a Nebe vzešly
ta která je v nás celou dobu

vítám vás milá Tehom
a nabídl jsem jí ovíněnou sklenku

jak jste věděl
že se tady v tuhle chvíli ocitnu?
mimochodem
v těch pruhovaných kalhotách sansculotů
vypadáte příteli docela směšně
jako figura z commedia dell arte

inu povšiml jsem si
že máte v erbu přesýpací hodiny
kde písek přibývá nahoře
tudíž nechápete čas
jako fyzikální veličinu
nýbrž jako přírodní sílu

ovšem čas není jen váš soupeř
ale jste i jeho labužnice
stejně jako já
gurmán vteřiny
na rozdíl od lidí
kteří neznají čas
který jim byl vyměřený

navíc místo vašeho pobytu
vyjadřují dvě soustavy rovnoběžek
které se protínají v pravém úhlu

zřejmě příteli oplýváte časovou virgulí
takže dokážete rozpoznat okamžik
kdy je čas jako vinná réva zjara
na povrchu okoralý
uvnitř však nabobtnalý mízou
připravený ke větvení
i když může zplanět
pak už jen záleží
kterou větev nechat růst
a které se zbaví

kdo viděl plakat víno
když se pozdě přistřihává
nebude se divit slzám
kterou péče o čas nosí

když porozumíte
co kultivace obnáší
můžete poznat vše
co je jedinečné
líbeznost krajiny
díla která se mění v prach
oslyšená slova
těla i myšlenky
co upadají do zapomnění

šibalsky se usmála
pak tedy pojďme
vychutnávat ty plody spolu
nyní