Čas» autor: Schwalbe |
Čas stojí,
jen my kráčíme mu vstříc.
Prý všechny rány zhojí…
Co více k tomu říct?
Čas stojí,
a my řešíme zbytečnosti.
Svět že duši uspokojí?
Ta má kráčet do věčnosti.
Čas stojí
a my plujme k němu v toku,
v němž hodiny a dny se pojí
do skládanky mnoha roků.
Čas stojí.
Do bezčasí hrdě kráčet!
Proč se člověk stále bojí,
že se bude marně vláčet?
Čas stojí.
A my? Ženeme se za vidinou,
že touhy naše se ukojí
v požitcích, jež nám kynou.
Čas stojí,
však až naplní se jeho míra,
konec s počátkem se spojí
v děkovném chóru všehomíra.
jen my kráčíme mu vstříc.
Prý všechny rány zhojí…
Co více k tomu říct?
Čas stojí,
a my řešíme zbytečnosti.
Svět že duši uspokojí?
Ta má kráčet do věčnosti.
Čas stojí
a my plujme k němu v toku,
v němž hodiny a dny se pojí
do skládanky mnoha roků.
Čas stojí.
Do bezčasí hrdě kráčet!
Proč se člověk stále bojí,
že se bude marně vláčet?
Čas stojí.
A my? Ženeme se za vidinou,
že touhy naše se ukojí
v požitcích, jež nám kynou.
Čas stojí,
však až naplní se jeho míra,
konec s počátkem se spojí
v děkovném chóru všehomíra.
Tipů: 9
» 23.11.17
» komentářů: 5
» čteno: 577(12)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: V roce 1800 a cosi
» 23.11.2017 - 21:36
moc často tu nejsem, ale rozhodně čas potřebný k přečtení tvého díla nebyl promarněný :-)...........ST
» 24.11.2017 - 00:15
Libour mi to svým komentářem uzmul z hubičky. Tedy myslím samozřejmě tu druhou větu ze souvětí, vždyť já jsem tady naopak dušený smažený...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Sebevrahovi | Následující: Slavík a růže