Máš bezpočet jmen VII

Chodím po obloze
a je mi dobře
občas se zhoupnu v kolenou
a vyleštím hvězdy copem
svítí jasně
fakt
protože je rozohním
povídáním příběhu
o břehu, kde každý je
takový i makový..i lehce povidlový..
že Efréme..

Rozkvetu do tmavovínova
Valeriáne...
když dáte mi
hodiny s vodotryskem a pár kapek
z ledu..s příchutí whisky
zapnu vám za to spotřebiče
uvnitř vás
naladím hlas do jahodova
a zapěju
cariocu chcete
vykoukněte z ratanu
a já...třeba zůstanu zářit...

Až solná růže vykvete
a v Mathmatě vyrostou domy na úbočí
přeskočí jiskry z ohně
do západu slunce
i na modlitební kobereček
pak u mešity v Kairuánu
pokloním se ránu v barvách duhy
a stuhy z vlasů nasypu
do košíků s datlemi ..Selime
řekneš mi…povídej o krocích v písku
tam kde…vítr ovine …Tebe i mne ….