Děkuji za optání, daří se mi dobře

V hluku aut a šedi domů
lidí záda shrbená.
Kdo jen najde si čas k tomu,
ptát se, zdali zvolená
cesta míří ke štěstí?
„Jak se tobě dneska daří,“
když se tě kdos zeptá,
očekává s vážnou tváří –
„Všechno mne jen deptá,
Život, to je neštěstí“.

Když jim ovšem odpovíš:
„Já se teď mám skvěle,“
pochopení nesklidíš;
leda od přítele,
který stejnou stezkou kráčí.
Lidé na to připraveni
nejsou, záhy pochopíš,
od nich totiž jenom klení,
stesky, nářky uslyšíš.
Temnota je v duši tlačí.

Mnohý čeká křivost, podraz,
bojí se, co bude zítra,
neboť neví, že to odraz
pouze vlastního jest nitra,
jež vědoucí smí tak znát.
Jako hmyz u nohou obra
jest to lidské hemžení,
jako tanec, v který kobra
tón píšťaly promění,
na niž ďábel zkouší hrát.

Přesto všechno mám se skvěle,
za optání děkuji.
V budoucnost já hledím směle,
jenom občas lituji
promarněných dní a nocí.
Osudu jsem svého strůjcem,
chci však konat mnohem více -
prý mám býti mírotvůrcem,
zapalovat v duších svíce,
a stát jim tak ku pomoci.