(stroze) - LÁSKA

Láska švitořivě verše čítá
jako diváky má párátka
a když křivá pozdává se,
nasadím jí rovnátka.

Ona rozezpívá kabaret,
když zpěvák stydlivostí bloudí
Láska popraská mi ret
polibkem ušmudlaným z hloubi

nejzazších koutů člověčího ostychu.
Láska ví když broukáme si potichu
svou sonátu po měsíci toulající,
láska vděčně schová pihu na tvé líci.

Láska četla mou první báseň do šuplíku,
jako jediná ze všech ve vesmíru,
provonívá moje veršování po šeříku
a barví tvý vlasy do melíru.

Láska je zavlnění do rytmu rocku
když světem nezní muzika
láska je mlžná skvrnka v oku
když dohnat ji chceš, utíká.

Láska chvátá když je mladá
Láská píše tečku za větu.
Láská stárne když je vdaná
Láska je první hláska sonetu.

Láska
jako eben jejích vlasů
když při snídani mlaská
ach, možná je to jenom zdání
a možná
třeba láska.