TKANIČKY

Brzy k ránu pln elánu
spěchal Vítek od Aničky,
šťasten po dospěláckém flámu
zapomněl Víťa na tkaničky.

V levé iphone v pravé kávu
Probíhá Vítek uličky
Zmaten v lehce euforickém stavu
Achich ouvej tkaničky !!

V rychlosti blesku ňouma Vítek
Pozdě povšiml si keře
A tak latte letí vzduchem
Karolínce na kadeře

Avšak Kája duchem plná
Krasná a ve tvařích dolíčky má
Na Vítka se zahleděla
Když si zavazoval tkaničky.

Zprvu Kája němá byla
Z její a Vítka potyčky ba
Však pak troška lásky obletěla
Svět od pólu k pólu celičký.

Tak nesměle ho poprosila
Zda kávu by si Vítek dal
ne však tu co vlas ji zlila
Řekla :"Pojď bydlím tu opodál."

Co pak bylo, do básně se nehodí
Však šťastně skončili dva mladí
A Víťa přeci přespal v druhém poschodí
A tep svůj s Karolínky sladil.

Pssst

Nehněvejme se na Vítka
Teď ženat skládá doma poličky
Neni vždy nej jak mamka říká
Pečlivě si zavazovat tkaničky.

Co stalo se snad stát se mělo
Láska má pro život vtípky
Do stovky živi jako jedno tělo
S Kájou teď nosí boty na lepíky.