O pár štípaných 5/10

10
U Pasířů v bytě. Pasíř sedí u známek a rovná si je pinzetou v albech. Pasířová má před sebou sušenky a dívá se na módní přehlídku ve ztlumené televizi. Vašek čte nějakou odbornou kriminalistickou knihu.

Pasířová: „Vašíku, ty teď čteš samý takový divný knížky…“
Vašek: „Dostal jsem se s Honzou policajtům do knihovny, tak do toho koukám. A je to zajímavý, to se člověk dozví, co vůbec netušil.“
Pasíř: „Správně, synu, zajímá tě vše, co jest, jak pravil Čapek.“ (Dělá rukou rozmáchlé gesto, v ruce stále drží pinzetu) „Čím širší okruh poznání, tím zodpovědnější přístup k výběru povolání, jak jsi pravil ty. Máš už nějakou představu, ptám se já. Okruh poznání máš jako hrom.“
Vašek (Trochu váhavě): „Já bych asi k těm policajtům. Víš, do školy.“
Pasíř (Teatrálně): „Policejní akademie!“
Pasířová (Ustaraně): „To snad ne, Vašíku.“
Pasíř (Vstává a stále gestikuluje): „Ano. Jsou to ochránci práva. Spravedliví se k nim utíkají a lotři utíkají před nimi, li-tu-jí-ce svých činů.“
Pasířová: „Honzíka tenkrát ztloukli…“
Vašek (Důrazně): „Neztloukli.“
Pasířová: „Kdoví, jak to bylo.“
Vašek: „Vždyť jsem stál u toho!“ (Ukazuje kousek před sebe): „Takhle jsem na to koukal.“
Pasíř: „A nepomoh jsi mu.“
Vašek: „Ale to nešlo! To trvalo snad dvě vteřiny. Uběhli pár metrů a šli zas zpátky.“
Pasíř: „Aspoň kopnout do holeně jsi ho mohl. Vdyť je to sebranka! Na slušnýho si troufnou, ale darebáka nechaj. Jestli se s ním nespolčej.“
Vašek: „Před minutou jsi říkal pravej opak.“
Pasíř: „To záleží na úhlu pohledu. To je ta dialektika života.“
Pasířová (K mužovi): „Hele, asi na mne budeš muset dejchnout.“
Pasíř (Pohybem ruky naznačuje ženě, aby počkala a hovoří k synovi): „Vyřešil jsem dávnou filozofickou otázku jediné pravdy. Má každý svou pravdu, nebo je opravdu jediná? Nuže, pravda je jediná a to pro každého jiná.“
Pasířová se pomalu zvedá a blíží se k muži. Přibližuje svůj obličej k jeho.
Pasíř: „Co bys ze mne měla cejtit? Byl jsem na filatelistický burze.“
Pasířová: „Na sucho jste tam neseděli.“
Pasíř: „Musel jsem namáčet jazyk, víš co to je, olízat takovejch známek?“
Pasířová: „Známky opilosti, ty jo, ty vidím. A hlavně slyším.“ (K Vaškovi): „Vždvť je to nebezpečný, na jednu stranu máme radost, jak prospíváš a na druhou zase takovýhle starosti.“
Vašek: :Kdybych neprospíval, měli byste zase jiný starosti. To je taky dialektika života.“
Pasířová: „Napřed to děvče a teď tohle.“
Vašek: „Mami!“
Pasířová: „Já vím, Gita je hezká a hodná, ale mne by nikdy nenapadlo, že bys… Pořád mi to leží v hlavě.“ (Ustaraně): „Že bysme měli v rodině Cikány.“
Pasíř: (Už bez gest a sedě u stolu): „Ještě si ji nebere.“
Pasířová: „Ale copak nevidím, jak na sebe koukaj? Vždyť pro sebe dejchaj, nejsem slepá!“
Pasíř: „No, ona Gita je krásná holka, a ani není tak moc tmavá.“
Vašek: (Káravě): „Páni rodičové!“
Pasíř: „Já jenom, že by ze sebe klidně mohla dělat ňákou Španělku, nebo Italku, Lorenová taky není žádný blonďátko. Nebo že je z Brazílie!“
Vašek: „A proč ne, že je z Indie? Tam by se i domluvila.“
Pasířová: „Já vím, když s ní člověk mluví, tak si to ani neuvědomí. To je jako ti Gonsovic kluci, ti taky vyrostli mezi váma.“
Pasíř: „Co příbuzenstvo, žijou taky slušně, jako Barošovi?“
Vašek: „To já nevím, copak se jim montuju do rodiny? U nich doma je to jako u nás, trochu prostší.“ (K matce): „Ale naklizeno mají jako ty; když teda neřáděj děti. Ty můžou roztahat co chtěj, a pak je tam binec, to jo.“
Pasířová: „Ale ona má nějaké zájmy, viď? Aby nebyla jenom tak…“
Vašek: „No do toho basketu chodí, co já vím. Tam odtud ji znám, přece. A náhodou válí. Holky si jí ceněj, hrajou líp, co je tam Gita.“
Pasířová: „Že ono se pak na ni přece jen může koukat jinak, než jen jako na nějakou Romku. Víš, že já jsem na ně nikdy nekoukala skrz prsty, ale kdyby aspoň to mínění k nim nebylo tak odmítavý.“
Vašek: „Tak jestli proti ní nemáš nic jinýho, než co tomu řeknou lidi…“
Pasířová: „Ale to nemám proti ní!“ (Klade si ruku na hruď) „Chraň Pánbůh!“

Zvoní telefon. Vašek je nejblíž a zvedne ho.
Vašek (Do telefonu): „Pasíř junior. Jo. No. Tak jo, já už jdu.“ (K rodičům): „Jdu do kina.“
Pasířová si povzdychne.
Pasíř: „S Gitou.“
Vašek: „Jo, mají nějakou návštěvu, tak prej radši chce bejt z baráku. Ještě si tam dáme zmrzlinu, máme plno času. Jirka a Věra jdou s náma.“
Pasíř: „To je taky dvojice. Ona je takový trdlo, mně tak aspoň připadá, od malička.“
Vašek: (Už se v předsíni obouvá): „Prosím tě, když jsi byl malej, tak Věra ještě nebyla na světě!“
Pasíř (Vyskakuje a běží ke dveřím): „Od jejího malička, blboune!“ (Pomalu se vrací) „To je kus koně, ten náš kluk!“


Pokračování