O pár štípaných 2/10

3
Podvečer, v bytě Ronových. Rona, Ronová a Iva sedí u stolu a jedí. Přichází Věra.

Ronová: „Že už jdeš! Nandej si.“
Iva: „Věro, toho tvýho frajera prej zmlátili policajti, jó?“
Věra: „To není žádnej můj frajer, ty káčo!“
Rona: „Kdepak, naše dceruška kouká tady o patro vejš.“
Iva: „To není pravda!“
Rona: „Kdo mluví o tobě?“
Věra: „Chá, potrefená husa! Mireček se ti líbí, co?“
Ronová: „Tak jak to bylo? Iva přilítla, že Honzu zmlátili policajti.“
Věra: (K Ivě) „Tys to viděla, jo?“
Iva: „To né, ale slyšela.“
Věra: „Ale to jenom tak. On jim plác na auto a zavolal ,obušku z pytle ven‘ a oni ho prohnali pendrekama, jen tak. Ale vypadalo to hrozně, to jo.“
Iva: „Prej ho zmlátili a pak ho tam klidně nechali.“
Věra: (Nandavá si jídlo, dává si na stůl a sedá si. Mezitím hovoří): „Nechali ho tam, no co taky jinýho? Nic mu nebylo, tak co. Ještě jsme se zdrželi u kolotoče, proto jdu později.“ (Dává se do jídla. Ještě dodá): „Taky Vašek s náma byl.“

4
U Hůlků. Trochu honosnější, v rodinném domku. Prostorná kuchyň s jídelnou. Hůlková chystá večeři.

Hůlka (Přechází po místnosti sem a tam): „To už byl čvrtej! Čtyři telefony, že mi kluka seřezali policajti a kluk nikde!“
Hůlková: „Asi to nemohlo bejt tak strašný, když ho pak ještě viděli u kolotoče.“
Hůlka: „Aby člověk hlídal děti před policajtama, holka je taky kdoví kde!“
Hůlková: „Dana je v kurzu.“
Hůlka: „Na ten se taky podívám!“
Hůlková (Pohlédne z okna): „Tamhle už jde. Za chvíli ho tady máš.“
Hůlka: „No sláva, to se něco dozvíme.“
Je slyšet otevírání a zavírání dveří. Přichází Honza. Zdraví.
Hůlka: „Tak mladej pán je doma! No povídej, jak to bylo?“
Honza: „To jako co?“
Hůlka: „No s těma policajtama.“
Honza: „Ale nic…“
Hůlka: „Nic, jo? V jednom kuse telefon, že tě někde seřezali, a ty řekneš nic!“
Honza: „Ale opravdu nic, to bylo jen jako, já přece nemůžu za to, že ti lidi volaj.“
Hůlka: „Jenže to je samý co s tím udělám. Já přece nemůžu nechat mlátit svýho kluka.“
Honza: „Vždyť mě nemlátili.“
Hůlka: „Jo? A čeho je město plný? Jak bych vypadal, kdybych s tím nic neudělal. Zejtra se to rozjede, ti budou koukat.“
Honza (Rychle do sebe hází sousta): „Já si ještě někam musím skočit.“

5
Podvečerní ulice. Honza polo běží, pak je ho vidět, jak se vyptává policejní hlídky u auta, policisté mu někam ukazují, Honza odbíhá.

6
Stejná policejní hlídka, která měla výstup s Honzou. 1. a 2. Policista stojí vedle auta, 3. Policista sedí u volantu. Přibíhá Honza.

Honza: „Já vás nemoh najít.“
1. policista: „A hele, tak jaká to bude, stolečku prostři se?“
Honza: „Táta šílí, prej vám zařídí průšvih, jakej jste ještě neměli, on je schopen zpunktovat já nevím co!“
2. policista: „Tak synáček si stěžoval!?“
Honza: „ A houby, lidi mu to volali, že prej jestli si to nechá líbit a on místo aby je poslal do háje…“ Rezignovaně mávne rukou.
1. policista: „Vo pár štípanejch…“
3. policista: (Z okénka): „Ty seš Hůlků, co?“ (Bere do ruky sluchátko radiotelefonu).
Honza kývne.
Chvíli je vidět, jak 3. Policista hovoří telefonem. Pak kývne hlavou a položí sluchátko.
3. policista (K Honzovi): „ Ke kterýmu doktorovi chodíš?“
Honza: „K Syrovýmu.“
Je vidět, jak to 3. Policista opakuje do sluchátka, pak kývne hlavou a odloží sluchátko.
3. policista: „Nasedáme, prohlídne tě náš doktor, a náš starej mezitím sežene Syrovýho. Zajedem k němu a on tě prohlídne taky. A máme průser jak barák, ale od našeho starýho. Tak co?“
Honza to odkýve, mezitím už s oběma policisty nasedají do auta. Rozjíždějí se.


Pokračování