Někdy mám vábení

Někdy mám vábení uletět pryč.
Někdy mám vábení…
Ale v kapsách mám kamení.
A na krku klíč
ke svému životu,
z nějž pletu si na sama na sebe bič.
Někdy mám vábení…
Kamení v kapsách
a vody až po ústa.
Nechci vás dojmout,
ve mně samé se rozrůstá
místo orgánů jen plevel… a květy?
Jen ne ty.
Nejsou z papíru.
Ani z akrylu.
Jsou stejně vzletná jako má slova.
Převrácená je i pyramida Maslowova.
Převrácený je pokoj i chtíč.
Někdy mám vábení uletět pryč.
Někdy mám vábení…
V kapsách mám kamení…
Plavu pryč.
Potápím.
Nekřič!
Jen spím.