Takový ty… taková já…

Jsem miniaturní postavička
na tvých slovech ujíždím jak na skateboardu
vyrovnávám zatáčky
a po rovině rychlá jsem jak vítr

ale zpět na zem se mi spadnout nechce
a tak se snažím zůstat svá s polétavým nadhledem
nechci totiž žuchnout dolů
netoužím stát se součástí davů
chci jen sama sebou být a nacházet lidičky spřízněné

ve tvých slovech najdu i kousek duše tvé
někdy i tebe celého, ach…
když vyprávíš i vypisuješ se ze sebe
vyzpíváš své melodie, smutné i rozverné
když emoce letí rychleji a dál
než kam já stačím dohlédnout
porozumím jim, či zůstanou záhadou?

Jak jednoduché, prostě se tě zeptám:
jak se cítíš, jak se máš, co děláš, kam chceš jít…
a ty vždy rád a mile odpovíš… kam jít, zatím víš

zážitky vzpomenuté, usmívám se, když se vrací
vracím se i já a snadno ti odpovím
život je nádherný, ale nejlepší je vedle tebe… fakt!

Jak se cítím? Šťastně.
Jak se mám? Snově.
Co dělám? To, co mě baví... a taky pořád myslím na tebe
Kam chci jít? No přece k tobě... jůůů
Jak jednoduché

Jsem naivní, ale proč ne?
Život moc příležitostí nedává.
A když přijde, chytím se jí a nepustím, dokud trvá...
Taková jsem já...
A takový jsi ty…

Proto jsme se našli!
A jsme.

;-)


.