Tam
Vyšší Brod je městečko s velkým klášterem nad řekou. Býval tam brod přes Vltavu. Lesy, řeka, kámen, pár chalup a nic. Potom byl postaven klášter. Přibyly chalupy. A víra. Běžela staletí. Brod nahradil most. Vlakové nádražíčko a jeho vláčky vzaly břemeno nákladu ze zad nosičů. A zase dlouho nic. Jen vojáci, řeka, kámen a klášter. Poté přijeli vodáci a turisté. Vznikly hospody, restaurace, kemp a skladiště lodí a pensiony. Jen to a pár dalších turistických cílů. Když je po sezoně, není tu zase nic. Tedy skoro nic. Zůstal tady klášter, kámen a řeka. Krásná a stálá řeka Vltava. To je Vyšší Brod.
» autor: vavaoko |
Tam
Tam za dlouhou zdí bílou, tam věží les se skví
V kláštera temných celách tam má život svůj řád
Mnich Pánu se tu upsal. A Pán o tom své ví
Jak v těch prastarých knihách se mnich přebírá rád
Ty malby a ty sochy. Dary. Odpustky hříchů
Zář vitráží a svícnů. Zlatavý číší třpyt
Tiché, šouravé kroky netečných, tichých mnichů
Tam na kamenech erby. Chlad. A děsivý klid
Ta pompa a sláva, jíž všemu kdosi dal
Tam kruhové dal okno. Do vchodu těžkou mříž
Ten muž prý špatně spával. Když klášter budoval
Dal tam hluboké ticho. Dal tam Závišův kříž
Tam pokorně a tiše mnich co chvíli si kleká
Na dlažbu temnou kamennou. Tam pod veliký kříž
Možná, že ani nečeká. Možná ale, že čeká
Až ruka Pána všemocná mu odemkne tu mříž
Tam za mříží, tam cesta je. A dokořán je brána
Socha Marie sama tam stojí na rozcestí
Ta služba poblíž kláštera byla jí přikázána
Seshora hledí na město, jež u nohou jí spí
Tam branou kolem Marie se dolů vydá mnich
Seběhne kopec, mine zeď. Řeky jej vede třpyt
Tam můstek úzký uvidí, ve stínech půlnočních
Cestu. Dlouhou a dalekou. O níž snil po nocích
Na můstku svatá Anna dlí. A z Nepomuku Jan
Nad vodou tiše stojí tu. Proud letí do dáli
Z kamene zrozena tu sní. I Jan byl vytesán
Ač léta byli každý sám. Tady se setkali
Za můstkem město půlnoční. Nádraží. Cesta dál
Mnich zpomaluje chůzi svou a poté zastaví.
Slyší hlas v noci tajemný. Jak slyšet si jej přál!
Ať klečel v chrámu před křížem, čí v kapli opatství
Tam pod můstkem je řeka jen. A odtud zní ten hlas
Tam do cely mu velí zpět. Zpět na ten správný břeh
Chvilku hovoří potichu. Po chvilce zahřmí zas
Tam mnich zrychluje chůzi svou. Poté se dává v běh
Tam schody. Zeď. A brány stín. Nádvoří. Chodba. Cela.
Tam na kolenou klečí mnich. Je všecek udýchán
Pokorně Pána prosí tam. Už to prý neudělá
Nevyjde ze zdí kláštera. Snad odpustí mu Pán
Tam klášter, město, řeky proud. Ten již milion let
Pod mostem, můstkem, sochami si plyne stále dál
Temná je. Temný je i břeh. A chladná jako led
Tam vymyslel jsem příběh ten. Anebo se snad stal?
---
Vyšší Brod 1
Vyšší Brod 2
Vyšší Brod 3
Vyšší Brod 4
Vyšší Brod 5, Sv. Anna
Tam za dlouhou zdí bílou, tam věží les se skví
V kláštera temných celách tam má život svůj řád
Mnich Pánu se tu upsal. A Pán o tom své ví
Jak v těch prastarých knihách se mnich přebírá rád
Ty malby a ty sochy. Dary. Odpustky hříchů
Zář vitráží a svícnů. Zlatavý číší třpyt
Tiché, šouravé kroky netečných, tichých mnichů
Tam na kamenech erby. Chlad. A děsivý klid
Ta pompa a sláva, jíž všemu kdosi dal
Tam kruhové dal okno. Do vchodu těžkou mříž
Ten muž prý špatně spával. Když klášter budoval
Dal tam hluboké ticho. Dal tam Závišův kříž
Tam pokorně a tiše mnich co chvíli si kleká
Na dlažbu temnou kamennou. Tam pod veliký kříž
Možná, že ani nečeká. Možná ale, že čeká
Až ruka Pána všemocná mu odemkne tu mříž
Tam za mříží, tam cesta je. A dokořán je brána
Socha Marie sama tam stojí na rozcestí
Ta služba poblíž kláštera byla jí přikázána
Seshora hledí na město, jež u nohou jí spí
Tam branou kolem Marie se dolů vydá mnich
Seběhne kopec, mine zeď. Řeky jej vede třpyt
Tam můstek úzký uvidí, ve stínech půlnočních
Cestu. Dlouhou a dalekou. O níž snil po nocích
Na můstku svatá Anna dlí. A z Nepomuku Jan
Nad vodou tiše stojí tu. Proud letí do dáli
Z kamene zrozena tu sní. I Jan byl vytesán
Ač léta byli každý sám. Tady se setkali
Za můstkem město půlnoční. Nádraží. Cesta dál
Mnich zpomaluje chůzi svou a poté zastaví.
Slyší hlas v noci tajemný. Jak slyšet si jej přál!
Ať klečel v chrámu před křížem, čí v kapli opatství
Tam pod můstkem je řeka jen. A odtud zní ten hlas
Tam do cely mu velí zpět. Zpět na ten správný břeh
Chvilku hovoří potichu. Po chvilce zahřmí zas
Tam mnich zrychluje chůzi svou. Poté se dává v běh
Tam schody. Zeď. A brány stín. Nádvoří. Chodba. Cela.
Tam na kolenou klečí mnich. Je všecek udýchán
Pokorně Pána prosí tam. Už to prý neudělá
Nevyjde ze zdí kláštera. Snad odpustí mu Pán
Tam klášter, město, řeky proud. Ten již milion let
Pod mostem, můstkem, sochami si plyne stále dál
Temná je. Temný je i břeh. A chladná jako led
Tam vymyslel jsem příběh ten. Anebo se snad stal?
---
Vyšší Brod 1
Vyšší Brod 2
Vyšší Brod 3
Vyšší Brod 4
Vyšší Brod 5, Sv. Anna
Tipů: 32
» 23.09.17
» komentářů: 35
» čteno: 996(28)
» posláno: 0
» nahlásit
» 23.09.2017 - 09:31
Máš krásné, poutavé vyprávění a fotky taky. MOC chválím, tvůj zájem, který jde vždy do hloubky věcí, se mi líbí. ST
» 23.09.2017 - 09:48
1
nemohu nedat ST
neb jsem skorozdejší
a krásně jsi to popsal
leč v Pajzlu si se stavět zapomněl;-)
neb jsem skorozdejší
a krásně jsi to popsal
leč v Pajzlu si se stavět zapomněl;-)
» 23.09.2017 - 10:21
Milena
1
Jsem jedna z tech vodaku. Ale az pojedu priste, urcite se v tom kosteliku zastavim a pripomenu si Tvuj pribeh. Myslenky se pry umi zhmotnit a ja verim, ze se stal... ST
» 23.09.2017 - 16:45
...ke každému kraji patří jeho básníci....i ke každé jeho době
ST pane kolego
ST pane kolego
» 23.09.2017 - 16:51
Dodneška se děje, baže,
že člověk odejít nedokáže,
což většinou bývá
osudová chyba...
Chybou však rozhodně nebylo, že jsi Tam vymyslel a zveřejnil.
Začínám mimochodem pomalu tušit, proč se tak jmenuje. ;-)
že člověk odejít nedokáže,
což většinou bývá
osudová chyba...
Chybou však rozhodně nebylo, že jsi Tam vymyslel a zveřejnil.
Začínám mimochodem pomalu tušit, proč se tak jmenuje. ;-)
» 24.09.2017 - 08:27
ttragelaf
úžasné místo..
mají tam někde mekáče ?
mají tam někde mekáče ?
» 24.09.2017 - 11:35
J.F.Julián
dobře
St
St
» 25.09.2017 - 01:20
S radostí s'ji jistě psal
a já s toutéž četl,
lásku k místu do nís dal,
aby národ kvetl…
Vitráže vyšebrodského kláštera mne fascinovaly jiz v roce 1972, kdy jsem viděl poprvé, a to dokonce zevnitř.
a já s toutéž četl,
lásku k místu do nís dal,
aby národ kvetl…
Vitráže vyšebrodského kláštera mne fascinovaly jiz v roce 1972, kdy jsem viděl poprvé, a to dokonce zevnitř.
» 25.09.2017 - 18:48
Stalo se či ne, je to příběh poutavý i to místo, kam by bylo fajn vydat se na výlet :-) Díky za parádní počtení :-)
ST*
ST*
» 18.12.2018 - 16:07
chvíli jsem přemýšlel že budu mnichem, ale pak jsem si to rozmyslel...žít může člověk střídmě a nemusí být v klášteře...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.