Konec templářů

Při úsvitu ponurém
jede za svým komturem
řada jezdců na koních.
Není slyšet smích a zpěv,
na pláštích je zaschlá krev –
voj templářů posledních.

Moci řádu bál se král,
proto léčku zosnoval,
aby jeho zlato získal.
Papež to byl slabý muž,
Filip dal mu na krk nůž
a Řím tančil, jak král pískal.

Obviněni z rouhání
a z před modlou klekání,
také z jiných hříchů.
Papež v Římě má svůj cíl,
ohřál si též kaše díl.
Svatý otec? K smíchu!

Ten soud trval řadu dní
plný lží a mučení,
pak hranice vzplanuly.
Král zajásal velice,
získal plné truhlice,
pro ně muži zhynuli.