POCITY

POCITY

Ty znáš ten opojný pocit čekání
jako když kůň běží po dláždění
a sníh ještě leží na obrubníkách chodníků
ten cinkot kopyt jenž nese se v snách
jak řinčení motyk tisíce rolníků, jak hukot stovek měst
však v pěst ho chytneš stěží, tam on doopravdy není

Ty znáš ten sladký úděl milování
kdy ani nestihneš si servat prádlo a už tě kosí
a vratký pohyb tvého těla letí prostorem tam a zpátky
pak je jedno kam se padlo když v bouři krátkých citů
oči se ti mhouří a čert to vem že za tím účelem
kdosi jediným úderem dostal se ti pod ulitu

Ty znáš ten pocit zmaru a beznaděje
kdy někdo utrhl si z tvého bez pozvání
když překročil čáru a teď se podle směje
zlo udeřilo nepravého, špatný klín i čas
to známe všichni, prosím Vás!
já to vím, i ty to víš
ty se však za to nezlobíš
a to je dobře...