Ukřižuj!

I ty jsi křičel: „Ukřižuj!“
„Krev jeho na mé děti!“
Marně nitro řvalo „Stůj!“
a v zsinalé pleti
Piláta, údiv se jen zračil.
I já se v davu smál,
když pod křížem Čistý klesl
a volal „Ať jde dál,
vždyť rozsudek sám vynesl,
žeť je Král, drze tvrdit ráčil!“

Na Golgotě výsměch lůzy -
rozloučení s temnou Zemí.
Však jen nápor čiré hrůzy
otřásl pak ještě těmi,
s nimiž prachem putoval.
„Tvrdils, že jsi božím synem,
pomoz tedy nám i sobě!“
Krví zpita jako vínem,
lůza stejná v každé době,
staví z nenávisti val.

Než vydechl naposledy –
„Odpusť jim, nevědí, co činí.“
Snad to slyšel Jidáš bledý,
snad mu došel rozsah viny.
Snad pak hořce zaplakal…
Opona se trhá v chrámu,
praskla dlažba na nádvoří
jeho duše šla pak k Pánu
a lidstvo se v temno noří.
Námi zavražděn byl Král…