Pohřeb J. Č.

Ach, ty milý Mistře z Husi,
marně horlils, že Čech musí
hovořiti řádně česky.
Dnes již totiž i to robě,
žvatlá cizí slova sobě.
Marné byly kdys tvé stesky.

Co vy, dávní obrozenci?
Vy v zápase s všemi Němci
jazyk rvali z popela…
Obracíte se snad v hrobě,
slyšíce jak národ sobě
przní mluvu docela?

Vždyť i ten poslední kmán
by snad cítil se jak pán,
přibere si cizí slůvka.
A ten, kdo již zpanštěl zcela,
vznešeněji by řeč zněla,
řekne: „Protěžovat“ …mluvka.

Marně pro tě slzy roním,
podobna jsi chromým koním,
již bývali pegasy.
U sloupu jsi přivázána,
řeči česká, milovaná.
Kdy tě mrtvou prohlásí?

Nad tvým hrobem ni latina,
tam bude znít angličtina
při posledním rozloučení.
Já však obřad vynechám,
k hrobu potom přijdu sám
s květem v ruce, po setmění.

Ať kámen nikdo nechystá,
já nechci býti purista-
rušit všechna slova cizí.
Však kde české jestvuje,
ať se ono použije,
místo té cizácké hlízy.