Uhlí pod Karvinou

Pod tou haldou, kde proud splašků syčí
a kde ční zbořená stavení,
vidím to, co mi jen srdce ničí,
každý den těží se pod zemí.

Černé zlato naší republiky,
horníci těží zde dvě stě let.
Je prý teď potřebné pro podniky,
Karviná musí se oželet.

LOUKY ty pod vodou se nám ztrácí,
pomalu z map mizí Karviná,
hlavně že horníci mají práci,
pod RÁJEM kutat se začíná.

Pod zemí rachotí těžní stroje,
tři směny máme tu rok co rok.
Kde se jen narazí nové sloje?
Z DARKOVA pod FRYŠTÁT je jen krok.

Těchto míst ovšem je u nás více
Orlová, Doubrava, Havířov.
Horník má od prachu tvrdé plíce,
vzpomíná na těch šest milých slov –

„Přijď mezi nás, držíme ti místo.“